Aktývyje

Začlo jýt do tuhýho

A bilo zářý a je pozdim. V lese je vječí a vječí zyma a f kanále u Týny uš to taky neni moc příjemný. Ze začátku to bilo oukej, ale teť uš toho začalo bít na Leňču moc aš přílyš moc. Navýc se dozvjeďela, že Paňy Polýfková si hodlá tyhle Vánoce nasekat Leňču do branborovýho salátu a přydat k tomu pertžulelku. A ješťe k tomu se armáda český ripubliky přiblýžila k Týny hauzu (dúmu v ňemčině). V kanálu uš neni bespečno. I krysi bi ju mohle prozraďyt. Naštěstí je fšak ješťe mňela čym krmyt. Zásobi se ale rychle tenčili. Nouze bila nejvišý.

V jedný legeňďe se pravý že aš bude nouze nejvyšý, vijedou z ňáký hory riťíři a zachráňí sytulaci. Leňča to jednou f kanále četla, prže Týna má doma hnoďe knich, ale hodňe jich taki vihazuje, hlavňe kdyš je přynese její sestra a pojednávaj o odstínech různých baref... Ty moc ráda nemá. Ale proč vo tomdlenc voubec pejšu? Týna bidlý ve fsi na kopcy a jelikoš ty ritíři maj vilést skopec, Leňča sy logycky vodvoďyla, že to bude vono tady.

Jednou se fšak Leňča po mrazyvé nocy Týny zeptala:

„Můžu teť bidlet u tebe pot postelou? Uš mi došly kytkový krekry."
„Ale jysťe. Buť výtána!"

Týna je jako každá jyná aktývyje zlatosrdeční. Je dobrá aš do morku svých i cizých kosťý. A jelikoš bila teť namňeko, Leňča neváhala a zvjeřila se jý:

„Týno, prsimťe můžu se zněčim zvjeřit?"
„Zvjeř se."
„Paňy Polýfková my napsala výhrušnej dopys."
„Cože?"
„Jo. Prej sy mňe chce nasekat na Vánoce do salátu!"
„Taková drzost!"
„Ale já sem nevyná."

Leňča se chudák rosplakala. Moc času jý nezbívá. Dyž Týna viděla tu hromátku neštěsťý u sebe doma, řekla sy, že vezme spravedlnost do svích ruk. Sedla si teda a poslala přyhlášku k soudňýmu procesu!