Aktývyje

Týňyna ústavňý žaloba

A Týna psala obžalobu proti paňy Polýfkový. Psala, psala, dnem i nocý a svýťila sy přytom plutónyjovou lampičkou. A Leňča to fšeckno pozorovala spotpostele a dyž uš Týňe začala rašyt osmá ruka, neboly osmý humérus, vipadla skoro uš jak z hyndujyzmu, poraďyla Leňča, abi si račy posvýťyla LET žárofkou. A tak teda Týna přestala použývat plutónyjum a začala použývat LETky a ťech šest rukou navýc se jý našťestí hnet nato stratilo.

Mezyťym se zbilé dvje aktývyje (to znamená já a ďýfka) rozhodli, že bi bilo lepčejší řešyt spor mýrovou cestou a tak se domlouvaly, že bi bilo dobrý pozvat paňy Polýfkovou na kebap a ňák to s ňý fklidu pořešyt. Jenže nás zaslechla paňý učytelka, bilo to toťyš ve škole, a sfackovala mňe, že se neslušý zvát tak významný osbnosťy mňesta jako je toto jako je paňý Polýfková, ona toťyš chová sedum vodrůd koček a jeden chlupatý kaktus na vokňe, na kebap a ať se nestyďýme se o ňý bavyt na veřejnosťi. Tagže mýr se zamýtá.

Konečňe bila Týna u konce své obžalobi. Ješťe odďelyla přýstafky čárkama, z vobou stran, vitkla ňáký vjetný členy, zoksydovala pár aldehydů, zachráňyla holčičku na kruháčy přet medvjedem (o tom jindy), provedla rychle vípočet z krychle a uďelala posledňý tečku! Mymochodem přývlastky ďesné nechala na pokojy, zaťýmco ty volný pjekňe utáhla. Potom ješťe podepsala sebe a fšeckneny aktývyje, do poust skrypta přydala souhlas pasývyjý a v poznámce zmýňyla, že už ani holčyčku takový móresy, jako paňý Polýfková prováďý, nebavý a že se nesmňeje a že uš jý aňy to sťym salátem nepřyjde fťypný a přydala souhlas všech aktývyjý a pasývyjý. Tak hesky se najednou stmelyly. Nutryje tam vopťyskla čumák a podpys "celá naše třýda" vévoďyl celé ústvňý Týňyňe žalobje. Uš stačyla jen adresa. Týna sy adresu evropskýho soudu nepamatovala a tak sem jý poraďyl že asi Brusel 1. Nebo tak ňeco...

Drhý den sme se dohromady vidaly na poštu jestly bi nám nepučyly poštovňý holubi, ale co se nestalo! Holčička si začala zťežovat, vona ftom syc neni profesjonál ale stejňe, že prej jedna holka jý držela kudlu pot krkem, protože jý dala den starý sejrový tyčky, a řekla, že ju pusťý jen dyš vifoťý vorygynálňý fotografyjy. Ale holčička netušý fotit. Tak sme jý soucytňe raďyly abi jý poslala dynosauruse nebo tu fotku jak vipadá jako egzotycký slavýk, ale ona fňukala že to nende. No a tak sme došly na počtu, ale tam uš žádnýho holuba nemňely a tak sme přes jednu paňý učytelku nechaly poslat balýk přes rakouskou poštu, protože ty sou spolehlyvý a nechávaj vám to u chaty. Tak snat i to psaňý doručijou. Ale holčička furt nevjeďela jak se má vifotit, tak nám uš došla trpjelyvost a uďelaly sme jý fotošop jak zezhora držý ajfelofku na devjet spůsobů. A vona to poslala a jejý násylný kámošce z toho spadla brada aš na podlahu a holčička bila s náma šťastná, že to šeckono dobře dopadlo.

Leňča nás uvýtala a gdyš se dozvjeďela, že uš sme to poslaly, tak radosťý viskočyla ale bouchla se hlavou o Týny postel, prže pod ňý furt bila schovaná. Jenom sy to asi neuvjedomyla. Teť sme všychňi zvjedavý jak evropský sout paňý Polýfkovou naložý.