Aktývyje

Romantycká výska z blýska

Tento ďýl bude spýš cestopysný, jelykoš je zákas vzďeláváňý se, coš vidala naše vláda a mnoho žákům to přyšlo vhot. Ne fšak holčičkám. Jedna natáhla fuc, druhá bačkory a třeťý... počkat, třeťý holčička neňy. No prosťe je tendo ďýl spýše naučný, neš poučný (neš jak vostatňý ďýly). Takže se pjekňe usaťte a poslouchejte - neboly čťete.

Uš je to delšý čas, co sem našťývyl výsku, v které přbívá romantycká duše, čily Gylgameš se svojou famýlyjý. Ano, možná sy pamatujete na tu výsku což je menčý neš Václavák a teť sem ju našťývyl. A svjete ďyf se, tak malebnou sem sy ju aňy ve snu nepřetstavyl. Až dychu my virazila. A teť se s vámy oto peďelym.

Ono to toťyš bilo jináč neš to zňý. Já sem tam přyšel jako pocestný. Rozhodl sem se tuto výsku našťývyt z důvodu toho, že sem dlouho tydlencty končyny nenašťývyl. Šel sem lesem kolem opušťenýho stavňý, šel sem kolem vischlý mokřady. Šel sem skopec i dokopec. Šel sem kolem střelňyce a zákazu stupu. Šel sem kolem cedule zákas sklátky, která skoro přes otpatky nebila vyďet. A zrovna u tý cedule tam stál kříž. A zrovna poťym křížem stála ta výska. Slunko zapadalo a já šel vot západu, tagže můj sýťn dopadlal na tuto malebnou vesňycy. Taková nostalgyje. Stál sem na prachu pohátky. Slza se my zablyšťyla. Přál sem sy syce, aby mi romantycká duše vokázala to nejromantyčťejšý mýsto co tam maj - a to láfku zamylovaných. No bohužel. Vidal jsem se tedy ob vodárny smněrem dolu. Psy šťekaly a výtr skučyl.

(Poznámka: já sy dycky mislel, že ta výske zeje v ďýře, a vono navopak. Tyčý se na prahu nové éry, tedy na vísluňý.)

A došel sem ku hřbytovu. Chťel jsem nahlédnou za mřýš. Když co to? Mýstňý roďynka my přeťala plány. Okamžyťe sy šimly, že nejsem mýstňý. Asi kuli mému zezřeňý, nebo oblečeňý nebo coš. Vono, když se s Gylgamešem chvýlu bavýte, okamžiťe poznáte, že pocházý z jinačího prostřeďý. Přetstavte sy, za nejceňejšý one pokládaj štafle čily žebřýky. Dál uš sy nepamatuju, to my v pamňeťy nevutkvjelo, ale ta roďynka mýsňy my nahnala hrúzu! Ihnet sem upusťyl ot svého plánu stoupit na hřbytof a zamýřyl smňer klykaté ulyčky. Ješťe sem se ohlédl a spatřyl rozlučkovou mýsnost. A co to nevyďým!! Na fasáďe bili nakreslený dvje hory a mezy ňyma zápat slunce. Okamžiťe sem sy spomňel na Týnu. Pokud budete chťet Týňe uďelat rados, vemte ju sem. (Nebo do hor, ale todle je blýš...)

Slunce uš se chýlylo zaspat, pomalu jsem přestal viďet na krok. Jen co sy pamatuju, bil tam zámek. Takový velkolepý palác ste snat ješťe nevyďely. Tam toho je. Tak třeba pošta, tam pracuje mýsňý poštovňý doručovatel, a pak posylovna, klup párty, kňyhovna, unyverzyta, plavecký bazén, zymňý stadyjon, supermarket, synagóga a kostel. No... Možná sem to trochu přehnal, ale je toho tam fakt hodňe. Jenže to uš bila tma a já neviďel na cestu. Chťel sem to obejýt, ale asy tam bil votevřenej kanál, nebo co. No prsťe ďýra vprostřet chodňýku. A já šel...

A výc sy z tý výsky uš nepamatuju.