Aktývyje

Poslední Vánoce

Vánoce. To je ten zláštní čas nejen pro celé lictvo, nýbrš i pro naši třýdu potažmo aktývyje. Jen si přectafte - sou to uš naše vosmé Vánoce pospolu a každé bily ňečím onačím poznačeny. Vemte si - prvňý čtyři roky se nesly vduchu souťežeňý o nejpjekňejc vánočňe vizdobenou třýdu. Ano, čtete dobře! Na našý škole se každoročňe pořádá souťeš niších ročníků o nejpjekňejc vizlobenou třýdu vánočňe. A tedy sme souťežily aj mi. Dávaly sme tomu velkou váhu a tedy prvňý rok, coš bylo pár mňesýcú po našem opsazení gymnázyja, sme bily ťesňe druhý za kvartou - nejstaršíma. Vona prvňý cena je dycky velkej dort pro celou třýdu a tedy sme ho musely mít aj my. Jenže! Další rok sme zas nevihrály! Tento krát nás prorazyla třýda o rok níš (tehdy nejmlačý) a třeťý rok zas. Bili sme f konvých. Nastal posledňý rok a v mezyčase se mezi naší třýdou a třýdou o rok ňiší vitvořila silná ryvalita. Zdobyly sme do posledního ůmoru duše. Dokonce sme doprostřed našý třýdy navezly vopravdový seno, vopravdový stromek, vopravdový jeslyčky a vopravdový Jezulátko... (formou panenky samože) - mňely sme obří vystřyhovaný Betlém lický velykosti na steňe, nádherné šablony zasňežené krajiny na voknech (které přežily pár dalšých let, konev jim učinil aš pan učitel na ťelocvyk, dyš je omilem strhl roletama - šak mu z jejo vyrábjení onáhle spadly aš brejle). Naše třýda bila dokonalá. Oč slasňejší bil pocyt, dyš na vihlašování přet celou školou sme přebýraly dort my. (Já bohužel bil tehdá nemocný, ale z viprávjení usuzuji, že se toliká náhama viplatila.) Ano, mňel bich bít asi víc trancparentní - tedy poddotknu, že sme to možná chvílema obje třídy s tou ryvalytou celkem přeháňely - dokonce se sešla odporná porota a bil návrch, že bi se celá souťeš ot příštího roku zrušyla, no našťo se nechyt, a tradyce souťeže naší třýdu přežyla. Jinak... se máme celkem rádi s onou třýdou "vánoclupičů", ale votáska vánoční souťeže v nás zbuzuje ještě stále staré emoce.

Poté sme postoupyly, po čtyř letech, do vyšího gymnázyja. Vánoční souťeš pro nás ťýmto syc zhasla, ale bilo tu ňeco vonačího. Vánoční (fodbalový) turnaj! Ten se táhl rok co rok - bil rozďelen na dvje kategoryje: niší - pryma sekunda tercyje a vyší - kvarta kvynta sexta septyma voktáva. Tehdá sme bily v kvinťe, dyš se do našeho maňčaftu přydala aj holka co ti uteče - teťka uš to můžu říct - kotě! Bily sme druhý nejmlačí z pjeti tříd a tradyce bila neúprosná: pořadí podle vjeku! No tentokrát sme to chťely zmňenit. Poprvý v hystoriji celýho gymnázija sme mňely v týmu na fodbal holku! To nenechalo v klydu ani holčičí část třýdy - holky na vánoční fodbalový turnaj se moc koukat nechodily, ale tentokráte to zbudilo načení! Skoro naše celá třída na ten turnaj naklusala. A to teda - kluci v týmu se chťely samože předvést přet holkou/holkama a zároveň prokázat džentlmenctví a tedy velmy často kotěti aj sobje navzájo nahrávaly. To myslím bila ta radykální zmněna, která přinesla hnojné ovoce! Celý sme ho vihrály a já sy v něm dal svůj prvňý gól na turnajích v karyjéře! Víc vo tomto turnaji sy můžete přečíst v kapytole "Hvjezdné války". Bila to celoškolní senzace! Pro mňe osobně to bil nejlepší turnaj hystorije! Ješťe teť si pamatuju ty pocity - jak nám fandila skoro celá škola (krom třýdy, proti který sme zrovna hrály samože). Dělaly mexický vlny a po gólu sme bježely podýl celý tělocvičny a plácly si s lydma co nastavovaly ruce...

Něgdo, obzláště třýda blatouchů, se domnívala, že je to pouze sezóní jef. Následující rok sme fšak vánoční turnaj vihrály znova a minulý rok zas - tedy máme hetryk a pohár! Nudno poddotknout, že je to zvlášňý, ale předprázninový turnaj sme např. nevihrály, tam sme podlehly aj ropušákům... Ale vánoční turnaj, to je naše sólojízda!

Letos se vánoční fodbalový turnaj ani souťeš o nejvyzlobeňejší třýdu nekonaly. Tento rok to je fšechno trochu hodňe jiné. Vdíky tomu, že sme posledního nočňíku, mohly sme fšak chodit celí advent do školy a přypravovat se na Vánoce kolektyvizačňe a užýt si alespoň jednu vánoční třýdní hodinu, igdyš dal ředitel přýkas vyučovat letos aš do posledňý předvánoční mynuty, aš do posledního dechu. Výte, chťel bich říc, že igdyš je to možná tak, jak sme sy nepřectavovaly, igdyš sme fšichni chtěly spívat zas v celý škole koledy a vihrát přet celou školou dalšý, náš poslední turnaj, igdyš sme si naše poslední Vánoce na týhle škole přectavovaly komplet jinak... Nic nám nevezme společný zážitky. Sme ftom společňe. A navýc! Vánoce sou přece stejně! Syce je neprožýváme jak sme zviklý, to ale nemusý bít naškodu. Máme možnost si uvjedomit další vjeci a třeba se zeptat samasebe: „Vot čeho sou vlasňe Vánoce? Nezmeškal sem ňeco?" (teť nemislym v telce)

Přicházý poslední rok aktývyjí, pasývyjí, nutrýska, pepíska a celý naší třýdy na týhle divný škole ftom ďyvnym mňestě. A teť si říkáte: „Cože? Myslely sme, že uš nemůže bít nic horšího neš rok 2020! A teť tohle??!!" Nebojte. Svjet se sice mňení, točý se kom Sluňce a vrtí kolem barycentra, ale jedna vjec je jistá! Aktývyje aj celou našu třýdu ještě čeká hvjezdná budocnost!! Syc uš ne společně v tom ďyvnym mňestě, ale stejně! Todle neni konec, přichází jenom další díl našeho žyvota, pokračování v nových kulysách s dalšíma novýma postavama, ale se stejnýma hrdinama! Nevjeříte? Zeptejte se Týny!