Aktývyje

Chcýplý trosky

Je jen jedna (dalšý) vjec, terý se koťe bojý skoro stejňe jak flašky, a to je... Pymponk! Tedy přesňejc: Pymponk ve škole! Ano, čtete správňe. Holka coťy uteče alyjas koťe syce sport ráda (jak možno přečýst z přezďýfky „coťy utče“), ale pymponku ve škole se začala somvolňe výhýbat. Ale proooč? Ptáte se mňe možná... A já vám votpovým! ... Teda ne hnet teť najednou. Váže se k tomu toťýš takový přýbjech...

Jednou z nejdúležtivjejšých viučujýcých hoďyn co u nás na škole máme, a teré se s načeňým zůčasňujem, je ňemecká konzervace. Ňemecká konzervace je pro nás jako balzám na dušu po celém dnu plného stresu. Tolikero let uš nano choďýme a dycky s nevydaným načeňým. Zezačátku sme se učývaly pomnoho užytečných frázý jako napřýklat: „Am vochenende ich hábe... Teda... hábe ich ajnen fůsbalmač gehapt.“ nebo „Am fajták hábe ich frajták gefajrt!“ Ňygdy sme se bohužel nedovjeďely co ďelaly holky o výkendu se svejma frojndama, prže paňý učytelka to ňygdy nechťela vjeďet - ygdyš bili jen fkyňe...

Následovali roky konzervacý, kdy zme se pomalu, jak do bažyny, potápjely do ňemeckého školského sistému, a kem sme ftom bili aš po ucha, paňý učytelka vihlásyla, že fkaždý bunďeslanďe je to stejňe ouplňe jynak a na ůťechu nám pozvala ňákýho bavoráka, kterej stejňe mýsto fýl řýkal fuj a mýsto jódlováňý kácel v lese stromy... (Ano, vym, jódlujou švýcaráky, ne bavoráky... Ale stejňe bibilo heský dyby taky jódloval... Snat...)

A pak uš sme dorazyly do současnosťy. Posledňý rok je z konzervace velmy přyjýmený čajový potašmo kafový dýchánek. Aktývyje čy pasývyje napečou dobrot, buchet, bábofek či sachrú a všyckny máme pak přýjemnou chvýly, přyčemš hrajeme s voblybou čynčonk a já samozřejmňe hraju do posledňýho dechu - šak sem za to dostal přezďýfku „čynčonk nula“! Všichňy vostatňý dycky vipadnou prvňý a já vidržym až do konce! Paňý učytelka nám syc s voblybou řýká „chcýplý trosky“ čy „nešťastňýcy“ (pokud zrovna nejsme „hvjezdy“ potašmo nás tady na škole neňý škoda), ale je na nás velyce laskavá a ve fšem sy hravje rozumýme. Třeba ftom, ať sy ňemecky mluvýme jak chceme. Teda krom maturyty... Ale to je vedlejšý.

Ale teť uš k našemu rámcovýmu přýbjehu...

Jednoho pjekného krásného jarňýho slunečňýho dne sme šly, jako vobvykle, do školy. Den předem sme se fšak s koťetem dohodly, že dnes budem na konzervacy mýsto čynčonku hrát pymponk. A tak se také stalo. Koťe zalo pálky, zrazyly sme lavyce a uš se hrálo! Jenže co se nestalo! Náhle zatelefónoval panu řeďytely pan mynystr, že se prosťe musý zavřýt školy. Že se nedá ňyc ďelat. A tak přybjehl posel, že prosťe zejtra uš nesmýme do našý voblýbený školi a ať zůstanem doma... No jo, šichňy výme proč. Pymponk na púl roku skončyl.

Teť na začátku zářý nás fšak znova, našťesťý, do školi pusťyly. A jak sme uš bili naťešený, zas sme na konzervacy hrály tenys. Ale ouha! Ten den se nakazylo poprvý přes ťysýc liďý! Koťe my řeklo, že uš se mnou pymponk ve škole hrát nebude, prže se pak ďejou takovýhle vjecy, ale já jo přemluvyl, že to skusýme i přýšťe. Jenže co se nestalo, dyšsme potřeťý hrály pymponk, zavolal zas ňegdo. Tentokráte hygyjena, a to že musýme fšicí mýt roušky aj přy vyučováňý! Koťe už nevjeďelo jak dál. Tak teť uš fakt nevym jak jo přemluvym...

Tak teť uš výte, proč se koťe tak bojý pymponku. A i vi teť asy nechcete, abisme fpymponku pokračovaly. Jedňym vás fšak uklydňym. Pymponk je absolutňe neškodný a jeho hraňý prospývá zdravý (šak sme ho přy karantéňe doma hojňe hrály). Pymponku se nebojte, aňy ve škole, a halvňe: fťehle vjecech nevjeřte koťeťy! To se toťyš, krom flašky samozřejmňe, bojý fšeho!