Aktývyje

Miláček

Dobrý den, výtám ťe u ůsňý čásťy maturytňý skoušky sčeského jazika. Tady si prosým vilosuj čísýlko... Á jedňyčka, skvjele. Tagže tady máš pracovňý lyst aj zvotáskama. Budeš maturovat z Aktývyjý!

Doháje!

Upozorňeňý: tato kapytola obsahuje fylozofycký epos z rysama synbolycké pohátky navrhnutý na ůsňý část maturytňý skoušky z českýho jazika a lyteratůry. Opťýžnost tekstu otpovýdá osnovám mynysterstva nezdravotňýctva a jeho beschybný rozbor zajyšťuje besplatnou letenku do Aktyvystánu a spjet. Zároveň, pokut správňe určýte fšechny tropy aj figury, nemusýte konat povynou skoušku z aktyvystánské kultury a umňeňý a zýskáváte stypendyjum na Aktyvystánské unyverzyťe (AKTUNY) v hodňoťe 15 kočičých granulý mňesýčňě. Hodňe šťesťý. Sou... Jes... Oukej... If jů dont andrstend de kvesčn, áskmý tu rypýtyt. Jů redy?? Stedy! Gou!

...

Guj de Mopasán anep Antony svatý Egsupery uváďý své vrcholné ďýlo: Miláček

Několyk dnů po sobje uš táhly přes mňesto trosky rosprášené armády. Konečňe posledňí francouský vojáci přešly Sejnu a přes Svatý-Sever a Burgašár táhly dál k Pontu Boldeméru. Hnetka potom mňesto Ruán obsadili Prusové. Mněli dlouhatananáncké šavle a arogantňe se nosývaly ulicemy. Aj proto využila hrska normandyjských vopčanů vlyvu německých dvůstojníků, znimiš se znaly, a dostaly povolení k odjezdu. V půlpáté ráno se cestující sešly a nastoupily do dostavňýku. Byla zima. Býlé vločky se znášely gzemy jako nepřetržený myhotavý závoj. Podlaha vnutř byla kryta slámou a šeci doň zabořily nohy. Aš teť mňely čas se porozhlédnout po sobje navzájo. Fšecko to byly vážený obyvatelé Ruánu, jen komplet vzadu seděl někdo jiný... Byl to... Miláček. (Řýkalo se mu tak z důvodu jeho charyzmatyckého vízoru obzlášťe na fotkách.) V mňestě se o ňem šuškalo plno nedovednosťý, mezy ňeš patřylo aj to, že chodil do školňý jýdelny bez doprovodu učytele, ale i to, že načýná banán správnou stranou!! Kuli tomu se Miláčkovi fšichni toho mňesta stranily, neboť to bilo mněsto... jak to říc... zgruntu pasyvňý. Jakmyle ho spolucestujícý poznaly, ozvalo se mezi počesnýmy pány mudrováňý a dámy sy dojedné zakryly tvář svýmy krynolýnamy.

Cesta ubýhala, jelo se uš ňekolyk hodin a venku chumelylo. Cestáři pomalu dostaly hlat. Přytom na obzoře nebylo vidno jedinou zatuchlou hospútku. Neodbitná potřeba jýst, neustále zrůstajýcý, zahambila veškerý, do té doby družný hovor. Konečňe ve tři hodiny, dyž byly zrovna vprostřet nekonečný rovyny, vzal Myláček svůj svačinový boxík a vytáh z ňeho pečenýho páva a bagetu s plátkem šunky a jeden rozpadlej toust. Dámy, které sy své tofýky a brumýky snědly uš přet odjezdem, pukaly závystí. Aj pánové nebyly k Miláčkovje hostině jednostraňý a jentak navočko pokukovaly po pavým stehýnku. Miláček musil pravydelňe vitrhávat svý baobaby, abi mu neroztrhly planetu - a to jest určo natčasový přýmňer, neboť baobaby sou v našych zemňepysných šířkách výce neš rošýřené...

Ftu chvýly se vobjevylo kotě! „Dem si zahrát človýko?" Zeptal se miláček. „Nemužu sy stebou hrát." Namýtlo kotě. „Nejsem vochočený." „Aha, tak to sorry no..." řekl miláček. Kotě se zatvářylo velmy zmateňe. „Jejda, budu plakat!" vihrklo kotě! „Mužeš sy za to samo," na to myláček „tys chťelo abich sy tě vochočyl..." „Já se vomlouvám!" mňouklo koťe. „Zbohem..." řekl mu „Ádyjé" na to kotě. „A tady máš to čupr tajemstvý. Dobře mazat se dá jenom bjelýtkem!" A sotva malí prin... Em pardón... myláček stačil ňeco poddotknout, koťe cupalo do hajan.

Myláček vykoukl zvokna. A vopravdu, přesňe jakto přetpovjeďela paňý učitelka na geografyjy, pravý kola povozu tvořyly v cesťe vječý rýhy neš levý. Mohla za to toťýš Koryjolysová síla!!! Bylo se tedy na severňý polokouly. Ale problémem zústalo, že ať uš Sybyřské řeky tekly smňerem severojižňým či jihoseverňým, vymýlaly pokaždé pravé břehy! Neňý ďyvu, že stoho bila Romantycká duše doost ďyvoká dyš se to dozjeďela! Našťesťý veškerý přylyf aj odlyf zachráňylo teteleňý se kol bárycentra a vostatňý zakončila precese zmutacý. Zaplaťkoťe!

Jeďyným problémem tedy zvostal uš jen slon fklobouku. Ano, slon fklobouku! Jevý se to jako tryvyjálňý příklat, ale mnoho dospjelých zde spatřuje spýše hroznýše. Miláček to ňygdy nepochopyl. Proč sou pasývyje tak zvlášňý? „Tomu nerozumim," zauvažoval nahlas myláček. „Na tom neňý čemu rozumňet," vozval se Nutrýsek, co sy mezitim přisedl do stejného kupé. „Přetpys je přetpys. Dobrý den." A zasl lampu. „To je legračňý!" Prohlýžel sy myláček novýho souseďýcího. „Legračňý to neňý je ani trochu," namýt Nutrýsek „dobrý večír" a rosvýtil lampu. „Tak to je smůla no," polytaoval ho myláček. „To jo," souhlasyl Nutrýsek. „Dobrej den" a zasl lampu.

Ve vlaku se rozosťyla temnotemná tma. „Zařvy to vokno!" vozvalo se zdálky. Teť uš bilo jasné, kam polárňý ekspreks mýřý. Zadlypak potom uslyšý cinkat rolničku! Náhle se z vobylného pole vobjevyla ňáká vosoba! Bila to Holčička tuplovaná - tedy ta co chce zařvýt vokno furt! „Na mňe sy ty drápatý tygři nepřídou!" myláček se poďyvyl a utrch sy klas „Tady tygřy nésou," namýt, „a pak, tygřy trávu nežerou!" „Já nejsem tráva," hlesla ťycho Holčička. „Promyňte..." „Tygrů se zamák nebojim, ale ďesým se prúvanu. Nemňel byste ňákou zásťenu??" „Hmm..." „Večír na mňe dejte skleňenej poklop. Máte tu moc chladno. Je to tu špatňe zařýzené. Tam okať přycházym..." Jeňdže nedořekla. Vodbyla půlhoďyna a podle vládňýho nařýzeňý nastal čas vjetráňý. Hm, tak zase smůla no... Okna byla votevřena, domy byly stavjeny, pýsemka byla spána. Trpný rot je prosťe best!

Dovňytř začal vát studený sybyřský výtr. „Gdetosme?" vihrkla paňý Luazóová, ješ ješťe stále načýnala kindr pingví. Lokomotyva se střemhlaf řýtila po trancybyřské magystrále vzápadovýchodňym smňeru (stoho viplívá, že nenamáhala koleje a Romantycká duše se konečňe uklydňyla). „Hurá! Sláva!" volaly českoslovencký legyjonáři. Velká maťyčka Rus bila dobita! Pot mostem se rosprosťýrala Bracká přehrada na řece Angaře, coš je určo nejhlupšý přehrada svjeta, na rozďýl vot Akosomba v Afryce.

Sluňce vicházelo na zápaďe, dyš Miláček vistoupal na visokou horu. Ozíval se neslišné harfy tón a malýho koťete šťek. Vzduchem zahřmývalo slavné „Aktývyje ante portas! Aktývyje ad portas!“ Fanfáry se lynuly povjetřým, zduch se tetelyl jásotem! Pot Miláčkem se rosprosťýralo sedum pahorků a na ňych vječné mňesto. Mňesto vječné jako sláva Aktývyjí. Mňesto velkoplepé jako pýsemka z češťyny! Mňesto Řím! Mňesto Řím! A ťýmto epos koňčím!

...

Nyňý po seznámeňý ztextem vipracujte následujýcý ůkoli.

1. Stručňe převiprávjejte ďýlo Miláček. Určete přesňe jeho lyterárňý formu, druch aj žánr, výrazovou formu aj kompozycy.
2. Charakteryzujte jazik ďýla, vihledejte co nejvýc tropů aj figur a správňe je určete.
3. Gdo fďýle zastupuje Aktývyje? Sou fďýle zastoupeny aj  pasývyje? Pokut ano, gdo nebo co jakou pasývyjy sinbolyzuje?
4. Vihledejte ftextu mynymálňe dvje dobové narášky a dvje hysterycké.
5. Jak se lyšyl Miláček vot vostatňých vobivatel Ruánu? Co správňe na rozďýl vodňych ďelal?
6. Jakou radu dalo koťe Miláčkovy? Je tato rada platná aj ftéto dobje? Je tento vírok nat nebo potčasový?
7. Jaký pokrm vitách Miláček jako prvňý ze svího boksýku? Jakým ďýlem je tato část incpyrovaná? Která aktývyje je autorem onoho ďýla a fkterém roce bilo napsáno? S jakou omáčkou je onen pokrm v oném ďýle podáván a gdo to mislifce naučyl?
8. Přelošte do ňemčyny fšechny přýklady trpného rodu šestého voctafce ďýla.
9. Vodrecytujte posledňý voctavec ďýla celý vlaťyňe. Naučte se to naspamňeť.
10. Doplňte správňe následujýcý vjetu: Ak_ýv_je _sou b_st!

Poznámka pro fšechny načené lyteraturology: aš se budete fromto ďýle najít simbuly, nezapomeňte uvést, že hlavňým rysem aktyvysmu neňy motyf Zbitečné Holčičky ani vňytřňý rospor a neporozumňeňý mezi koťetem a vokolým. Ne, ne... Je to ňeco dooocela jinýho.

...

Ták, čas nám utekl. Poť se sem posaďyt... Dobře a začýnáme teda prvňým ůkolem. Jag zňý?

Stručňe převiprávjejte ďýlo Miláček.

Ano.. Můžeš začýt.

Tákže... Ďej začýná očyvydňe za francouskopruské válki v devatenáctém stoleťý, kdy ňekolyk...