Aktývyje

Týna si hraje s kameny

Týna, jakožto aktývyje, není aktyvní jen v činnosti bohulibé, uvedu například hloubení studnice poznání své, ale též okolí v okruhu 2,7*π/√hustota vzduchu na planetě YÓ+13*g km, nebo zvyšování kapacity trpělivosti paní učitelky, ale též, bohužel, v činnosti nebohulibé. S dovolením, odvážím se říci, ba až vandalské.

Je to tvrdé zjištění. Neboť byla tato nepatrná spolužačka pokládána za duši milou a nadevše přívětivou. Ještě v červnu mohla svou zdrženlivostí zastřít všechny nešvary naší třídou způsobené, ale dnes, po prázdninách, je to úplně jiná aktývyje. Toto nemilé poznání nám poskytla, když nám začala vyprávět, jak to všechno začalo...

Na počátku byl kamen. Obyčejný kamen. A Týna samozřejmě. A údolí, strom, tráva, cesta, nevim co ještě, ale to není podstatné. Podstatná je Týna. Víte jak to myslim. A kamen ... je podstatný. Představte si krásný letní den v malebném údolí s kameny a Týnou. Milá představa, ne? Ale v tento nanejvýš překrásný okamžik lidského bytí se zrodila ta myšlenka. Ta myšlenka, jež znamenala rozlomení srdce kdejakého muže, který uchovával dívky ctnostné a (můžeme si to říci na rovinu) převelice cudné. Bohužel však nezůstalo u rozlamování srdcí lidských, nýbrž i kamenných. Vlastně kamenů.

Abyste to líp pochopily, Týna brala kameny a flákala s nima o zem, protože hledala ňáký pravjeký potvory. Ne, dynosaury ne.

Náhodní kolemjdoucí jen udoveně přihlíželi, ba ti nejnepatřičnější se i přidávali. A v tomto počínání pokračovala až do zábřesku (opak rozbřesku). Tehdy opustila zpustošenou pláň, kde se dříve rozkládal malebný přírodní park, a ulehla na své lůžko k odpočinku.

Nejvíce zarážející na tom všem je, že druhý den byla její mysl pozoruhodně čistá, jako voda ve studánce v lese, ve Skandinávii, v Norsku, u města Sørli. Jo, existuje. Najděte si ho. Tak tedy skončilo Týnino dobrodružství, dá-li se to tak nazvat. Spíše však spanilá jízda husitská, či podobné drancující nájezdy...

(Malá vsuvka. Jestli chcete Týnu navštívit, je dobré toto učinit v hodinách návštěvních, nikoli však v hodinách pozdních, ba dokonce i nočních. Každopádně po předchozí domluvě. Za zmínku stojí i to, že Týna nebydlí v tom divnym městě, kde je ta škola {to žádná aktývyje}, ale v té vísce na kopci, kde je zase jiná škola.)