💚V Zajetí Lásky💛

26.

Ranní probuzení bylo poněkud zvláštní. V obličeji mne šimralo cosi lehkého a sluneční paprsky se vkrádaly do temného pokoje. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla jsem se okolo sebe. Svou hlavu jsem měla položenou na Dracovi hrudi, který ještě spokojeně oddechoval. Musela jsem se usmát. Však ta spoušť, která byla okolo nás mě zděsila. Všude poletovala maličká peříčka. Několik jsem jich měla i ve vlasech nebo na obličeji. Právě to mě probudilo ze snění. Šimrání peříček. Pomalu jsem se posadila a podívala se na své nahé tělo, které mě neskutečné bolelo. Na ruce jsem měla stále uvázanou kravatu na kterou jsem se zamračila po vzpomínce na to, že mi nedovolila se Draca nijak dotýkat. Proto jsem toho musela využít a dotknout se ho teď. Rukou jsem mu přejela přes tělo a z očí jsem mu odhrnula pramínek vlasů. Draco se začal pomalu probouzet až se jeho oči střetli s mými. Vážně si mě měřil pohledem a já si nemohla odpustit malý úsměv. ,,Dobré ráno." Promluvil chraplavým hlasem Draco. ,,Dobré." S úsměvem jsem odpověděla. Draco s protažením se posadil a znovu se zadíval na mne. Z vlasů mi vytáhl malé peříčko a pozorujíc mě se začal smát. I já se přidala k upřímnému smíchu.

Obou nám však úsměv spadl, když se v pokoji objevila usmívající se Narcissa. ,,Dobré ráno,......je snídaně." Úsměv ji rychle z tváře spadl, když viděla tu spoušť po celém pokoji. Cítila jsem se trapně. Taky kdo ne, že? ,,Jo, my přijdeme." Odpověděl otráveně Draco, jakoby se nic nedělo. ,,Dobře, hned sem pak pošlu skřítky, aby to tu poklidily." Na konci však její smích znovu vzrostl, pak zmizela ve dveřích.

Chtěla jsem vstát z postele a jít se osprchovat, ale Draco mě chytl za ruku a vtáhl zpět do objetí. ,,Hele." Zamračila jsem se. ,,Buď se mnou nebo nikam." Řekl vážně Draco. Já se zamýšlením jsem se začala znovu zvedat ,,Možná někdy jindy." Rychle jsem vstala a vyběhla do koupelny kde jsem hned za sebou zabouchla dveře a zamkla. Slyšela jsem jen naštvaného Draca, který pěstí bouchl do zavřených dveří. Pousmála jsem se a pustila jsem vodu.
————————

Z koupelny jsem vylezla zabalená v ručníků. První, co mé oči spatřily byl sedící Draco na posteli v šedivých teplácích čekajíc na mě. ,,Konečně." Odfrknul si a odešel do koupelny. Když už byl v koupelně, nemohla jsem tomu věřit, ale já se přistihla, jak nad ním, tedy spíš nad jeho tělem, slintám. Stydlivě jsem se usmála a šla se převléknout.

Jelikož to bylo poslední ráno u Malfoyů, chtěla jsem si vzít něco společenského. Usoudila jsem, že černé jednoduché šaty budou nejlepší. Na krk jsem si ještě pověsila řetízek mé matky s přívěskem ve tvaru malého hada. Jelikož už bylo vše sbalené, nemusela jsem se zdržovat. I když jsem měla tendenci vše překontrolovat, ale chci Dracovi věřit, že vše udělal správně.
—————————

Poté, co i Draco vyšel z koupelny měl taktéž ručník kolem svého pasu a rozcuchané mokré vlasy. Pochodoval po pokoji a hledal své oblečení, které leželo všude možně. Neustále jsem ho musela sledovat. Jeho tělo, až na nějaké jizvy, bylo dokonalé. ,,Ať ti nevypadnou oči." Otočil se ke mně a nadzvedl obočí. Já, jako přistižena jsem sklopila zrak a raději jsem nic neříkala.
Draco si oblékl černou košili a černé kalhoty a usmál se na mé čekající já.
————————

Ve velké místnosti už bylo plno jídla a skřítci pobíhali okolo. ,,Posaďte se." Usmála se Narciss a sama usedla ke stolu.

Při výborné snídani bylo jen slyšet klepání vidliček do talířů, lžiček o hrnečky a srkání kávy nebo čaje. Cítila jsem se trapně. Myslím, že to co proběhlo této noci musel slyšet cely dům. Pozitivní na tom bylo však, že Lucius už nějakou dobu nebyl doma. Takže můj stud nebyl celkově naplněn. Ale když jsem si vzpomněla na to, jak nás našla ráno Narcissa v posteli plný peříček, začínám se červenat.
,,Všechno v pořádku Betty?" Ticho prolomila usmívající se Narciss. Já jen s překvapením přikývla a raději jsem odložila vidličku vedle, jelikož můj stres mne polil a já ztrácela mít chuť k jídlu. ,,Kdyby ti bylo nevolno, tak mi řekni, ano?" Řekla starostlivá Narciss a dále jedla čerstvá nakrájená jablka. Já se zhluboka nadechla a snažila jsem se uklidnit. Měla jsem pocit, jakoby by mě měl začátek školního roku něčím překvapit. Něco, z čeho budu smutná. Nebo veselá? Vlastně ten pocit se nedal popsat.

,,Díky mami za skvělou snídani, ale myslím, že bychom už měli jít." Narcissa se podívala na hodiny, které odbíjeli osmou hodinu ranní. ,,Ano máš pravdu." Usmála se na svého syna a luskla na malého skřítka. ,,Ano má paní." Promluvil jemným chraplavým hlasem skřítek. ,,Dones kufry Betty a Draca do předsíně." Skřítek s úsměvem přikývl a ke konci se na mne podíval. Trochu mě zděsil jeho tajemný pohled, však skřítci jsou něčím vždy tajemní, proto jsem jeho pohled raději vypustila z hlavy.
——————————

S Dracem jsme připraveni stáli u kufrů a čekali jsme na Narcissu až přijde z ložnice.  Draco nervózně přešlapoval, jak kdyby taky něco tušil. Chytla jsem ho za ruku a usmála se na něj. ,,Dobrý?" On jen nejistě přikývl. To už ale Narciss scházela schody. Měla na sobě černé šaty a své vlasy, jako vždy, měla připnuté, že ji prosvítaly bílé pramínky. ,,Můžeme?" Přistoupila blíže usmívající se Narciss. ,,Jistě." Řekla jsem taktéž s úsměvem a Draco jen nejistě přikývl. Se zavazadly v rukách jsme se chytli a v momentě jsme se ocitli na nástupiště 9/3. S nádechem jsem se usmála. Těšila jsem se do Bradavic, i když jsem měla špatné tušení ze začátku roku. Byl to přeci můj domov.

Zavazadla jsme předali chlapíkovi, který jej nakládat. Narcissa nám oběma dala sladkou pusu na tvář a popřála nám krásný školní rok. Poté jsme s Dracem nastoupili do vlaku a usedli jsme na místa. Zanedlouho si k nám přisedl i Crabbe a Goyle, kteří se s námi pozdravili. Nemohla jsem si nevšimnout vražedného pohledu Draca, který po nich házel. Taky že oba chlapci byli zamlklí a raději nevydali ani hlásku.
,,Draco?" Špitla jsem tiše. On však ke mně jen naklonil hlavu. ,,Děje se něco?" Otočil se přímo a zahleděl se mi do oči. S váháním odpověděl:,,Ne." A otočil se zpět hledíc ke dveřím.

Nerozuměla jsem ničemu. Jak kdyby mi něco tajil. Zároveň, jak kdyby mi to chtěl říci. Ale strach je silnější. A jak kdyby vyhlížel někoho, koho by nejraději zabil a nikdy víc už ho neviděl.