💚V Zajetí Lásky💛

1.

Vítejte. Jsem Betty. Aby jste si mě více představili, tak jsem černovláska s bledou tváří a mám čokoládově zbarvené oči. Určitě znáte školu čar a kouzel v Bradavicích kam už 5 rokem chodím. Je to můj opravdový domov. Ale aby jste se seznámili, jak to všechno začalo, musíme se vrátit o 5 let nazpět.

—————
Žiju se svou učenou babičkou. Moji rodiče nedávno zemřeli. Odmítají mi říci co bylo příčinou jejich smrti a já mám neobyčejné nutkání se o tom dozvědět více. S babičkou si moc nerozumím. Možná je to tím, že já jsem temný člověk uzavřeny do sebe a ona je malinko jiná.
Právě slavím své 11 narozeniny a čekám až přijde vzácný dopis určený pro mě ze školy čar a kouzel. Myslím si, že život po nastoupení na školu se mi výrazně změní.

Když sova přiletí na ranní snídani a v zobáku drží dopis, okamžitě neváhám a dopis si od sovy odeberu. ,,Až po snídani BETTY!!!" vykřikla babička. Já dopis raději odložila a pokračovala v jídle. Neustále jsem na dopis hleděla.

Ms. Betty Parker...

Stále jsem si jméno na dopise musela číst. Nikdy mi žádný dopis nepřišel. A teď je tak vzácný.
Když jsem dojedla, ještě s plnou pusou jsem dopis začala otevírat. Papír nádherně voněl magií. S nadšením jsem četla.

S potěšením vám oznamujeme, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích...

Můj život právě začal.

—————
S babičkou jsme vyrazili nakupovat do Příčné ulice. Najdete tu vše. Od kotlíku po hůlku. Začali jsem učebnicemi. ,,Takže Bylinkářství, Obrana proti černé magii, Obludné obludárium,..." začala jsem číst ze seznamu a učebnice vytahovat z knihovny obchodu. Když jsme učebnice platili, babička se zhrozila. Přeci jen to je docela dráha záležitost. Z obchodu jsme se odebrali zpět na rušnou ulici kde jsme potkali spoustu zajímavých lidí, ale mě zaujal obrovský člověk s dlouhými vlasy a vousy. Vykládal něco malému brýlatému klukovi. Neustále jsem na ně musela koukat, když mě vyrušila babička: ,,Tak co ještě potřebuješ?!" řekla s nechutí v hlase. Poznala jsem, že už by mě rada měla z krku, proto jsem přidala.

,,Potřebuji ještě hůlku a sovu." Babička zrychlila a já v poloběhu pospíchala za ní. ,,Běž k Ollivadrovi pro hůlku!" Postrčila mě do obchodu s hůlkami a já lehce zakopla o práh. ,,Pardon, dobrý den." Vešla jsem nesvá do temného obchůdku. Všude byly krabičky s hůlkami, prohlížela jsem si celý obchůdek, když najednou se z poza rohu vynořil starší pán. ,,Aaa, slečna Parkerová. Rád vás vidím." Doširoka se usmál a zašel do zadní uličky. Já se pomalu dopotácela k pultu a čekala až se pan Ollivander vrátí. ,,Tady to máme. Zkuste s ní mávnout." Já se na hůlku zadívala a poté s ní lehce mávla. Velký komínek papíru se rozletěl a pan Ollivander okamžitě zareagoval: ,,Ne tu ne." Já hůlku odložila na pult a znovu čekala na staršího pána až přijde s jinačím kouzlem v krabičce.
Když jsem viděla blížící se postavu v uličce zpozorněla jsem a čekala, jaká to bude tentokrát. Pan Ollivander vytáhl hůlku se zajímavým zakončením. Hůlkou jsem mávla a protentokrát se rozbila stolní lampa. Okamžitě jsem hůlku odložila a viděla, jak se znovu pan Ollivander vzdaluje. ,,Co kdyby jsme zkusili něco jednoduššího...?" S touto větou přicházel a hůlku vyndával z krabičky. Hůlka byla tmavě červeně zbarvená s jednoduchým zakončením. Když jsem ji vzala do ruky, najednou se vše kolem mě rozjasnilo a světlo ozářilo temný obchod. ,,To je ono." Řekl s radosti pan Ollivander. ,,Mahagon a žíně z jednorožce. Mocná hůlka slečno Parkerová." Lehce jsem se usmála. ,,Děkuji Pane." Dala jsem peníze na pult a vyšla ven.
,,Kde jsi tak dlouho?! Nemám na tebe celý den!" Babička stála naproti obchodu a vyřvávala na všechny strany. ,,No, když už to tak je. Tak ti přeju všechno nejlepší k narozeninám." Dala mi malátnou pusu na čelo a do rukou mi vrazila klec s černou sovou, která měla krásné bílé pálení. ,,Děkuju."

————
Šli jsme mudlovským nádražím na proslulé nástupiště 9 a 3/4. Babička nenáviděla tuto část, nenáviděla mudly. Když chodila do škole, byla ve Zmijozelu, takže vysvětlení mám. Zmijozelští nenávidějí mudly a na kolej chodí jen čistá krev. Vlastně já ani nevím, co mám čekat. Jaká kolej mě uvítá. Babička Zmijozel, matka Mrzimor, otec Nebelvír. No a můj zesnulý dědeček byl z Havraspáru. Takže od každého mám něco. Nebelvír - odvaha, Mrzimor - magiozoologie, Havaspar - laskavost a Zmijozel.... od toho mám asi nejvíce. Od vzhledu po mnohé myšlení. Sama nevím na jakou kolej bych chtěla. Hlavně ať je to ta, která ke mně patří.

Právě jsme prošli zděným sloupem mezi nástupištěm 9 a 10. V tu ránu jsem se objevila před obrovskou lokomotivou. Bradavický expres a nástupiště 9 a 3/4. Byla jsem tak šťastná, že už se to děje. Jedu do Bradavic.
,,Tak se měj hezky." Řekla babička a než jsem ji stačila odpovědět odešla. Zklamaně jsem se okolo sebe dívala a hledala kam se mám zapojit.

Svá zavazadla jsem předala pánovi, který je nakládal do vlaku. Vzala jsem si jen tašku s černým hábitem a nastoupila.
Hledala jsem ať už prázdné kupé nebo kupé s lidmi, který se mi už od vidění líbí. Jak jsem tak kráčela dal uličkou vlaku, všechna kupé byla plná studenty. Narazila jsem na jedno. Jedno jediné kde seděli dva kluci a nacpávali se všemi možnými sladkostmi. Jeden z kluků mi byl povědomí. Však ano! Je to ten kluk z Příčné ulice, který šel s velkým mužem. Měl kaštanově hnědé vlasy a kulaté brýle. Zkoumal kouzelnou kartičku s Brumbálem. Vedle něj seděl zrzavý kluk s krysou na klíně a nacpával se k prasknutí. ,,Ahoj, mohu si k vám přisednout? Bloudím tu už dlouho a nevím kam." Řekla jsem s kamenným výrazem na tváři. Moje temné já mě začalo naplňovat. ,,No... jasně." Odpověděl mi zrzavý kluk a ukázal na sedadlo. ,,Nedáš si něco?" Znovu se nabídl, ale já zakroucením hlavy naznačila, že nechci. ,,Já jsem Ron... Ron Weasley a to je Harry Potter." Usmíval se do široká zrzavý kluk a poté ukázal na kluka vedle. ,,Já jsem Betty Parkerová." Lehce jsem se usmála a zadívala jsem se na krajinu, kterou jsme přijížděli. ,,Ty ho neznáš?!" Vykulil oči Ron. ,,Znám? Jak to myslíš?" Nechápavě jsem na něj hleděla. ,,Však je to ten slavný Harry Potter!" Vyhrkl na mě. ,,Jo aha. Ano znám. Ale nevím proč bych měla být tak udivená." Pokrčila jsem rameny a přemístila jsem pohled na krysu, která právě ochutnávala Bertíkovi lentilky. Lehce jsem se usmála. Byla roztomilá. ,,To je Prašivka." Znovu se doširoka usmál Ron. ,,Fred mě naučil, jak ji proměnit na zlato. Mám to zkusit?" Zeptal se nejistě ukecaný Ron. S Harrym jsme kývli na souhlas a Ron se nadechoval. V tu chvíli do kupé vykoukla kudrnatá holka. ,,Neviděli jste tu žábu? Jeden kluk, Neville ji ztratil." Řekla trochu namyšleně. ,,A hele, ty děláš nějaké kouzla? To se podívám." Ron se znovu nadechl ,,Javor, Buk, Lípa, Platan ať je tahle krysa zlatá." Vyslovil zaklínadlo, které zasáhlo krabičku od lentilek a nic se nestalo. ,,Víš určitě, že to je zaklínadlo? Zřejmě za nic nestojí, viď? Já zkoušela zatím ty jednodušší, ale fungovaly mi. Tak třeba. Oculus Reparo." Namířila hůlku Harrymu před oči a v mžiku se Harryho brýle opravili. ,,Tak je to lepší ne? Jeminánku, ty jsi Harry Potter. Grangerová Hermione." S nadšením řekla a hned se podívala na nás dva s Ronem. ,,A vy jste?" ,,Ron Weasley." Řekl s plnou pusou Ron. ,,Betty Parkerová." ,,Těší mě." Odpověděla Hermione. Můj kamenný výraz bohužel nezmizel. Hermiona přešla ke dveřím kupé. ,,Měli by jste se obléct do hábitů. Brzy budeme na místě." Znovu se usmála a ve chvíli odešla.

——————
Vlak dorazil do Bradavic pozdě večer. Všichni studenti začali vystupovat stejně tak i já. ,,Tak prváci! Tudy prosím! No tak dělejte prváci! Nestiďte se, pospěšte si!..." pokřikoval mi známí muž. Byl to ten obr z Příčné ulice. Mé koutky se lehce nadzvedly a já šla s ostatními studenty za objemným mužem. Nastoupili jsme si do maličkých loděk, které se automaticky rozhýbaly a začaly plout. Byla to nádhera. Hrad a hvězdy nádherně svítily a měsíc byl v úplňku.