💚V Zajetí Lásky💛

37.

Uběhlo několik měsíců od plesu, od odpuštění a od toho, co jsem se naštvala na svého tatínka. A to mně vydrželo do teď. Neustále jsem na něj byla naštvaná. Nemohla jsem uvěřit, jak se zachoval. Ublížil více lidem, než plánoval. A nejvíc, ublížil sám sobě. Na hodinách se tvářím arogantně. Vpodstatě, jak on.

Bradavice se změnili. Byly temnější, plné překvapení, utrpení a záhad. Všichni se snažili skrývat své bolesti, ale báli se o sebe a hlavně o své blízké.

Rozkřiklo se, že Brumbál cestuje. Často a na hodně dlouho. Bradavice, jak kdyby neměly ochranu. Jak kdyby se vždy rozplynula. Všichni profesoři byli ve střehu a děsili se, co bude.

A Draco. Draco byl nejzáhadnější. Každý večer odcházel pryč a vracel se pozdě v noci. Jednou se prořekl, že byl na schůzi Smrtijedů. A Severus tam byl také. Další věc, co mě rozčílila. Nikdo mi nic neřekl. Všichni byli v tajnosti a já jen přihlížela, co se okolo děje.
——————————

Seděla jsem večer v knihovně a s myšlenkami v hlavě jsem si pročítala knihy. Spíše jsem v nich jen listovala a přemýšlela nad vším, co se děje. Pán Zla povstal a snaží se zabít Harryho. A Harry se snaží zabít Pána Zla. Jak prosté.
Draco, ten je na straně Pána Zla.. tedy aspoň to tak vypadá. A Severus.. v něm se dá těžko vyznat. Koho bych zvolila já? Žít blaze pod vedením mocného kouzelníka, nebo žít sama sebou v kouzelném světě. Těžké je si vybrat. Prozatím, budu v ústraní sledovat situaci.

Draco znovu zmizel. Kam chodí? Jednou jsem ho sledovala, ale vždy mně zmizí v jedné chodbě.

Prohlížela jsem si právě obrázky v knize s černou magií. Kniha má přebal, aby nebylo poznat, co za knihu čtu. Je to zakázané. Knihu jsem si taky vzala u Severuse v kabinetu. On sám o tom neví. Tedy aspoň doufám.
Když najednou se hradem rozezněl smích. Upištěný smích. Všichni studenti se začali rozhlížet a se strachem v oči opouštěli knihovnu.
Šla jsem s davem, který mířil na nádvoří hradu. Když jsem spatřila, čí tělo leží pod věží, srdce mi vynechávalo údery. Upištěný smích vyslal kouzlo do nebes, kde se vytvořilo znamení. Znamení zla.
Zběsile jsem začala hledat Draca. V Bradavicích není bezpečno. Největší ochránce zemřel. Brumbál zemřel.

,,Snape zabil Brumbála!" Rozléhalo se okolo mě. Doufala jsem, že špatně slyším. Takovou hloupost by on neudělal! Nebo.. jedině, že ho zradil a je na straně Zla. Odpovědi na mé myšlenky se začaly plnit. Ale jestli jsou pravé..

Studenti i profesoři vyzdvihli hůlky vzhůru. Začaly vydávat světélkující jiskřičky. Stála jsem na místě. Byla jsem v šoku. Najednou mně někdo popadl a oba jsme se přemístili. Když jsme dopadli na pevnou zem, rychle jsem se odtáhla a podívala jsem se na dotyčného. Stál tam Draco. Bezcitný Draco. ,,Promiň, že jsem ti o ničem neřekl." Vyšlo z jeho úst. Neřekl, o čem?
,,Co?!"
,,Jsem na straně.."
,,Zla! Ano, to jsem pochopila!"
,,Ne.. nebo.. dostal jsem za úkol zabít Brumbála." Jeho jméno špitnul.
,,Jen se to nedařilo."
,,Tím chceš říct, že všechno, co se dělo v Bradavicích! Že Harry měl pravdu!?" Smutně přikývl a svůj pohled zarazil do země.
,,Jak jsi jen mohl."
,,Musím si jít pro trest. Nedokázal jsem to."
,,Takže to, že ho zabil Severus je taky pravda?!" Jen přikývl.
Nevěřícně jsem vydechla.

,,Kde to vlastně jsme?!"
,,U nás doma."
,,Aha, takže Smrtijedské sídlo. Sem?! Proč jsi mě vzal zrovna sem?!"
,,Aby jsi se stala taky jednou z nás." Nový příchozí se syčícím hlasem. Zlekla jsem se, když jsem ho spatřila. Voldemort obcházel mou maličkost okolo.
,,Chceš se přidat?"
Draco na mě smutně hleděl. Jak kdyby říkal "neděl to". Co jsem tedy měla dělat?
,,Já sama nevím."
,,Tak tedy jinak." Prosyčel Pán Zla.
,,Miluješ ho?" Smutně s pohledem na Draca jsem přikývla.
,,Tak tedy dobrá. Crucio!" Vykřikl Voldemort. Draco se začal svíjet v bolestech a nesnesitelných křečích. Přiběhla jsem k němu a snažila se mu pomoci. On byl ale silnější.
,,Prosím! Dost!"
Pán Zla tedy přestal.
,,Tak přidáš se?"
,,Jste bezcitný."
,,Vážně? Crucio!" Draco se znovu svíjel v ukrutných bolestech.
,,Dobře!" Vykřikla jsem. ,,Přidám se k vám." Pomalu jsem se postavila. Pán Zla se jen pousmál a trhnutím mi odhrnul rukáv. Hůlkou začal do mé ruky zarývat svůj znak Zla. Mela jsem pocit, jak kdyby mi do ruky vyřezával onu věc.

Když znamení dodělal, hůlku s chutí oddělal ,,Stejně by byl potrestaný." Pohlédl na Draca a vzápětí zmizel.

,,Promiň." Pomohla jsem zvednout Draca na nohy.
,,Neměla jsi to dělat. Au!"
,,Já musela. Stejně by to tak dopadlo."
Pomohla jsem mu posadit se na postel, která byla hned vedle.
,,Lehni si, dojdu pro něco.." ,,Ne! Buď tu! Nechoď nikam. Chci aby jsi tu byla se mnou.." ,,Dobře, klid. Jsem tu."
Byl v šoku. Lehla jsem si vedle něj. On se ke mně přitulil a usnul mi v náruči..