💚V Zajetí Lásky💛

41.

Ležela jsem ve své posteli a přemýšlela jsem nad večerem kdy nás Severus přistihl v ne úplně dobrém činu. Tedy, jak pro koho.

Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale jak.. Nemohu za ním dojít a vysvětlovat mu něco o čem nechce mluvit. Bylo mi už tak trapně.

Přes všechno přemýšlení jsem se stejně vydala do ředitelny.
Bylo už pozdě večer a na nařízení Severuse se muselo už spát. Proto nikdo nebyl v chodbách ani profesoři, kteří toto nařízení museli uposlechnout taky.
Já, jako jeho dcera bych už vůbec neměla pochodovat po chodbách a zrovna za ním, ale nebylo mi dobře a svědomí mě žralo zevnitř.

Zaklepala jsem jako vždy na dveře a z ředitelny se pokaždé ozvalo mrzuté ,,Ano!"
Pootevřela jsem dveře a nakoukla do místnosti. Severus snad nikdy neměnil svou pozici. Seděl v křesle za stolem a nad něčím přemýšlel.
,,Ruším?" Optala jsem se nejistě.
Severus vzhlédl a spatřil mě.
,,..Ne." Pousmál se nejistě.
Vešla jsem do ředitelny a pomalu jsem přešla ke křeslu, které bylo na druhé straně stolu a posadila jsem se. Chvíli jsem na něj jen hleděl, než to ticho mě začalo tížit.
,,Zlobíš se..?"
Severus jen záporně zakýval hlavou.
Nechce se mnou mluvit, proč se divit. Povzdechla jsem si.
Raději jsem se začala zvedat a chtěla jsem odejít. ,,Proč odcházíš?" Zastavil mě.
,,Očividně.. se mnou nechceš mluvit."
,,A to jsem řekl?" Nadzvedl jedno z obočí.
,,No, ne."
,,Sedni si." Posadila jsem se proto zpět do křesla a smutně jsem sklopila hlavu.
,,Ja se znovu omlou.."
,,Žádné omluvy! Já myslel, že jsi přišla za mnou. A ne se neustále omlouvat. Už jsem ti řekl svůj názor. A opakuji, že se to nebude opakovat, ano?!"
Nejistě, ale s úsměvem jsem přikývla na souhlas.
On mi úsměv opětoval a dál začal přemýšlet nad věcí co mu ležela na stole.
Ja si ale chtěla povídat a ne tu jen sedět jak idiot a čekat, až to bude mít hotové.

,,Mohu se zeptat?"
Severus jen zvedl hlavu a tím jsem usoudila, že mohu mluvit.
,,Proč se chováš ke mě tak.. tak mile a k ostatním studentům jsi takový mrzout?"
Zahleděl se na mě a přemýšlel, co mi říct.
,,Víš, ty jsi jiná. Jsi moje. A já mám vypěstovanou kamennou tvář, kterou nehodlám opustit.."
,,Ale se mnou ji nepoužíváš.."
,,Proč bych taky měl. Nechci aby všichni poznali mou pravou tvář a měl slabiny. Nechci být tak zranitelný. Proto jsem takový. I na tebe jsem byl takový, než jsem zjistil.. to co jsem zjistil.." na konci si odkašlal a pokračoval dál ve své práci na stole.
Upřímně, ano měla jsem rýpavou náladu. Nevím, jestli je dobré právě takto obtěžovat Severuse, ale proč ne.

,,A co moje babička s dědou?" Zarazil se.
,,A co?"
,,Chtěla bych je poznat.. třeba."
,,Tak to těžko. Buď ráda, že je neznáš a nikdy znát nebudeš. A povídat si o nich odmítám."
,,Ale já bych se chtěla něco dozvědět. Jaký jsou?"
,,Oni už nežijí!" Vyštěkl až jsem nadskočila.
,,Promiň, já jsem nevěděla.."
,,Dobře, když o nich chceš tedy něco vědět. Otec byl Mudla.. nechutnej Mudla. Chlastal a.. Máma, ta se snažila nás nějak uživit. On ji ale.." najednou zmlknul.
,,Promiň. Necháme to být. Byl to špatný nápad."
,,Jo.." pronesl tak nevině.
Cítila jsem jeho tíhu na srdci. Usoudila jsem, že jeho otec byl hajzl, který se  nechoval, tak jak by táta měl. A máma.. byla ta, co se snažila vše dát dopořádku, ale sama to nedokázala. Neměla jsem se ptát. Mohlo mi dojít, když o nich nikdy nemluví a nemluvil, že to je tak hrozný.
Snažila jsem se najít jinou otázku nebo větu, kterou bych mohla pronést, aby začal myslet na něco jiného.

,,A.."
,,Co tu vlastně děláš?! Neměl by celý hrad už spát?" On byl rychlejší.
,,Jo.. měl.."
,,Tak?"
,,Chtěla jsem tě vidět. U tebe se cítím tak bezpečně. Nikdy jsem toto nezažívala. A mámu si pamatuju jen sotva. Mám tě ráda.." Měla jsem pocit, jak kdyby se v jeho očích zableskly malé jiskřičky se slzami.
,,Já tebe taky. Jsem rád, že o tobě vím alespoň teď. Jen škoda, že mi to neřekla už dříve."
,,Jo.."

,,Mohu se ještě ptát?"
,,Jistě."
,,Jaká byla Lily?" Tato otázka ho očividně zaskočila.
,,Lily?!" Já jen přikývla.
,,Byla kouzelná, dívka mého života. Miloval jsem ji už od nízkého věku. Vlastně.. jen jsme se poznali. Co nás hodně rozdělilo, byly koleje. Zmijozel a Nebelvír, rozdílné. Bavili a vídali jsme se dál. Já byl ale hlavní obětí posměchu a ona to schytávala taky. Hlavně se objevil ten Potter a Lily si oblíbil. Pobertové. Jednou jsem použil slova, která nebyla vhodná a ona.. urazila se. Jak to skončilo určitě víš. Ale Rose byla půvabná.."
,,Nemusíš to zamlouvat.." uchechtla jsem se.
,,Miloval jsem je obě. Ale k Lily láska byla silnější.."
,,Miluješ ji i teď po těch letech, že?"
Znovu se zarazil a zahleděl se mi do očí.
,,Ja nevím.."

Co mě ale zarazilo, je slovo 'Pobertové'..
,,Kdo byli ti Pobertové?"
,,To byli gauneři. Provedli každou lumpárnu, která jim přišla vhod. A do malého, nevinného, černovlasého kluka se naváželi. A dokonce všechny znáš. Potter, Black, Lupin a Pettigrew.."
,,Oni byli Pobertové?"
,,..Jo.."

Znovu se nadechl a tentokrát se ptal on. ,,Nejsi unavená?"
,,No, Jo. Vlastně hrozně."
,,Běž si lehnout." Zvedla jsem se a mířila jsem si to ke vchodu do ložnice.
,,A ty budeš spát zase na pohovce?"
,,Co mi zbývá.."
,,Tati?"
Ono oslovení ho zarazilo z celého večera nejvíce. Otočil se, aby na mě viděl.
,,Dávej na sebe pozor. Nechci o tebe přijít.."
,,Jo.. To samé měj namysli i ty."
,,Půjdeš spát taky?" Byl znovu otočený mi zády.
,,Ještě ne. Musím něco dodělat."
,,A nepočká to? Nechci tam být sama.."
Znovu se zarazil.
,,Betty.."
,,Prosím.."

Neochotně se zvedl a přešel za mnou.
,,Dobře."
Lehla jsem si do postele a přikryla se přikrývkou.
Cítila jsem, jak si vedle lehl i Severus.
Přemýšlela jsem jestli udělat to, co jsem měla na mysli.
Po delší době jsem tak učinila.
Otočila jsem se a jemně se přitulila k němu. Pocit bezpečí se naplnil až přetékal.
Severuse to jistě překvapilo, ale i on udělal onu věc a přitulil se také.

Tížily mě víčka až jsem upadla do spánku v náruči TÁTY..