Jelení Paroží

🦌🌲 36. Kapitola 🌲🦌

  Pejsek se vydal s Diamantem doleva. Lidí tam bylo přibližně deset a on neměl tušení, jak si s tím Diamant hodlá poradit.

Ostatní se vydali různými směry a koloušek již o nich ztratil přehled. Teď se musí soustředit. Problém byl, že nevěděl přesně na co.

Pokud je hodlá Diamant očarovat... co ti jen dělá on? Bude jen překážkou. Když nad tím však přemýšlel, vydat se sem byl jeho nápad. Chtěl, aby Krev řešila problémy Jeleního Ráje okamžitě. Co ale on ví o tomhle místě? Nikdy by ho nenapadlo, že tu nějací lidi vůbec budou.

Z myšlenek ho vyrušil silný hukot. Pejsek se zadíval pořádně do dálky. Teprv teď to spatřil. Obrovský žlutý stroj, který byl příčinou těch tlustých rýh na zemi. Ostatní jeleni si ho museli všimnout dávno, ale Pejsek? Začal si vyčítat svoje výpady soustředění a raději si dával pozor, kam šlape.

„Tenhle odchází od skupiny, vidíš?” zašeptal Pejskovi jeho zdatný kolega o člověku, který se oddělil od ostatních.

„Takže toho přepadnem?”

„Jo.”

„Jak to uděláme?”

„Prostě pojď za mnou.” řekl už trochu hlasitěji Diamant a pomalu našlapoval za postavou, co stála zády k nim.

Když už stál Diamant dva kroky za ním, Pejsek ani nedýchal. Člověk si však jelenů stále nevšimnul.

Byla to naprosto tlumená rána, když Diamant kopl a srazil člověka k zemi. Pejsek vyjekl, ale hned se utišil. Naštěstí nebyl tolik slyšet.

Člověk ležící břichem na zemi a hlavou otočenou doleva vypadal, že spí. Pejsek se podíval na Diamanta nejistým pohledem.

„Má to tak být?” naklonil hlavu.

„Má. A teď sleduj.” usmál se Diamant, když přiložil své kopyto na člověkovu hlavu. Kolem té se začaly objevovat drobné záblesky světýlek a Pejsek se začal bát o něco víc.

Člověk se postavil. Koloušek ucukl. I přesto, jak byl poslední hodiny odhodlaný k zachránění ostatních jelenů, teď ho přemohl strach a nemohl s tím nic dělat.

„Mluv. Pravdu.” řekl Diamant. Díval se přitom na člověka a teď jako robot začal mluvit.

„Jsem Jeffrey Scautson. Jsem zaměstnán firmou Paradise jako dělník. Máme s ostatními za úkol to tu zpřístupnit automobilovým vozidlům - udělat obchvat.”

Pejsek otevřel pusu žasnutím. Diamant ještě neskončil.

„Co se stalo matce tohoto kolouška?”

Pejsek vykulil oči. Nepamatoval si, že by o své minulosti Diamamtovi říkal. Asi to udělal někdo za něj.

A jak by vůbec tenhle člověk mohl vědět o něčem, co se stalo bůhví kolik mílí odsud?

„Tenhle...” zamyslel se pomalu člověk a skutečně se načítal jako nějaký program. „Tenhle jelenek je z Jelení obory v Meadowtrust. Koupili to tam naši spolupracovníci v čele s Garym Colfem.”

Pejskův šok nutil Diamanta k hlubšímu výslechu.

„A kdo jsou ti spolupracovníci?”

„Harry Bowlers, Thomas Andrews-”

„Tak počkat!” zamyslel se Pejsek. „Thomas a Harry - Hříva mi minulou noc říkala, že zaslechla tahle jména, když se nás onehdy vydali lovit, protože jsme utekli z obory! Nebýt Parožáka, kterého nám dovedla Skvrnka, nevím, co by s námi bylo. Ah! Když ví tohle všechno... Kdo zabil mou maminku?”

Diamant se rázně podíval na člověka.

„Kdo zabil Řasu?”