„Co se děje?” pohlédl Pejsek zmateně na Hřívu.
„Já...” snažila se něco říct, ale měla v tváři vztek a smutek zároveň, takže to nešlo odhadnout.
Zhluboka se nadechla, když nekontrolovatelně zakřičela: „Parožáku, jak si to sakra představuješ?”
Všichni na ni zmateně pohlédli. Skvrnka už byla o pár kroků napřed, aby si to všechno domyslela, takže se od konverzace vzdálila jako první. Leknín, Bez a Diamant ji hned následovali.
Divočina přišla k Pejskovi. „Pojď, vzdálíme se také.”
Tím vzdálením však myslela schováním se v křoví. Asi byla zvědavá na konverzaci mezi Hřívou a Parožákem. Pejsek na tom nebyl jinak.
„Hřívo... proč se chováš tak divně?” zeptal se Parožák.
„Já se chovám divně? A přijde ti normální nás zavést bůhvíkde a dělat, jakoby nic?”
„Jen jsem se snažil pomoct! Vždyť jste utekli z obory a nevíte, jak přežít! A nemusíš hned žárlit na každou laň, která má o mě zájem.”
„Ty... nepomáháš ani trochu! Jsem to já, kdo odvede nejvíc dřiny, když nahrazuje matku mláděti, které by jí mělo mít, jenže nemá!”
Hřívě vyhrkly z očí slzy a prostorem se šířilo ticho. Velmi nepříjemné ticho. Divočina tenhle fakt chvíli zpracovávala než se odvážila podívat se na Pejska. Ten však jen sklonil hlavu k zemi.
„Co... Cože?” zeptal se Parožák daleko klidnějším hlasem. „Řasa je...”
„Mrtvá. A Vůdce si myslí, žes to byl ty.”
„Počkej, co-”
„Chápu, co si myslíš. Tvůj otec je příšerný. My za tebou ale nepřišli, abychom z obory nadobro odešli. Přišli jsme, abychom se vrátili a dokázali tvou nevinu. Sice tě poslal do vyhnanství, ale ty to můžeš změnit.”
Parožák si sedl a přebíral všechny tyhle informace. Zíral kamsi do dálky a to Hřívu každým okamžikem víc znervózňovalo.
„No dobrá, tohle beru jako tvé ne. Jakože jsi zbabělec. Copak ti za to Pejsek nestojí? My odcházíme.”
Pejsek napnutě sledoval Parožáka, když Hřívu konečně znovu oslovil. „Počkej! Prosím, Hřívo. Omlouvám se. Udělám... pro Pejska cokoliv.”
Hříva se za ním otočila. Stále bojovala se sebou a svými city, přesto sklonila hlavu k vyjádření díku.
Divočina se znovu smutně podívala na Pejska. „To s tvojí maminkou mě moc mrzí.”
Pejsek už ani neměl sílu se k tomu vyjádřit.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasíaV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
