Jelení Paroží

🦌🌲 38. Kapitola 🌲🦌

Všichni jeleni se najednou zastavili a napjatě sledovali dění, co se před nimi odehrávalo. Volali koččino jméno.

Člověk ve velkém stroji nepostřehl náhlou absenci jeho kolegů a pokračoval ve svém úkolu, který určitě nevěstil nic dobrého.

Už tak lidi napáchali dost škod. Někdo je musel zastavit. A onoho posledního a zároveň nejnebezpečnějšího člověka se chystala zastavit kočka.

Skvrnka ignorovala výhružné volání jelenů. Oni svou práci již odvedli. Navíc u toho použili samé čáry máry. Tohle není styl pro kočky. Kočky se umí s nepřáteli vypořádat ve férovém souboji jeden na jednoho bez žádných kouzelných podfuků.

Člověk ve stroji se chystal ničit. A co přesně? Vypadá to, že vše, co se mu dostane pod ruku. V jeho okolí chybělo nemálo stromů, keřů a rostlin. A to, že má být na zemi tráva lidem asi nic neříká. Skvrnka lezla po stroji, který to měl zařídit. Ničení lesa. Tohle bylo nepřípustné.

Kočka se za tu dobu strávenou s jeleny hodně přiučila. Co všechno mají a nemají rádi, co jí, jak a kde spí... Ovšem teď se přiučila nové věci - lásce k těmto tvorům. I když si to nechtěla přiznat, zamilovala si je všechny do jednoho. Teda až na Vůdce.

Jeleni teď byli její rodina. Má sice svou kočičí, ale Dráp a její děti tu teď nejsou. Normálně by se bez nich cítila opuštěná. Teď je ale obklopená svými novými oblíbenci.

Díky její stoprocentní rovnováze při chození se Skvrnka dostala přímo ke dveřím stroje. Otevřeným oknem skočila dovnitř - to všechno za jízdy.

Vydala ze sebe hluboké zavrčení a když se člověk otočil, skočila po jeho obličeji tak agresivně, jak nikdy předtím.

Myslela si, že vyhraje. Člověk nad její hbitostí neměl šanci. Šeredně se mýlila.