Les už zahlédl ohradu obory. Po tom všem se nakonec vrátili a přivedli zpátky Parožáka. Byla to těžká cesta. Ještě však není u konce.
Diamant to také zaregistroval. Les se divil, že byl jelen ochotný podstoupit tuhle potupnou cestu, která ho určitě zdržuje od jiných povinností. Sama Krev ho však doporučila. Něco na tom bude.
„Nemůžu tomu uvěřit...” rozplýval se Parožák. „Vrátili jsme se.”
Byl zároveň trochu zklamaný. Vždyť se odsud snažil utéct a všechno to byla marná snaha. Osud ho zavedl zpátky.
„Co když se něco zvrtne? Co když nakonec Vůdce nějakým způsobem nesesadíme?” strachovala se Hříva.
„Nebojte se,” přerušil je Diamant. „Každou vaši prosebnou myšlenku vycítím. A když bude třeba, pošlu někoho na pomoc, to vám slibuji.”
Les se vděčně podíval na svého přítele, o kterém teď věděl, že dokáže nevídané. Myšlenka, že zůstanou v kontaktu, ho nadchla.
„A mohl bys sem někdy poslat třeba i Krev?” zajímal se Parožák o svou matku.
„Jistě že mohl. Ale myslím, že se sem stejně někdy pošle ona sama.” usmál se.
Parožák k němu přistoupil a přiložil mu čelo na krk.
„Budeš mi moct chybět, příteli.”
„I ty mně. Pojďte sem, ostatní. Na všech z vás mi moc záleží.”
Všichni se k sobě přitulili. Poté se vydali k plotu obory.
Parožák dokázal plot svými schopnostmi ohnout tak, aby mohli projít všichni najednou. To taky udělali. Upoutali ihned pozornost laňky Zebřiny, která se k nim rozběhla.
Les ještě stihl poslat jeden vlídný pohled Diamantovi, než se mu ztratil z očí.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
