🦌🌲 29. Kapitola 🌲🦌

28 8 0
                                    

Vypadala tak obyčejně.

Velitelka Jeleního Ráje Krev, kouzelného a nádherného místa, vypadala jako naprosto běžný jelen, kterého kdekdo potká. Je tím vlastně nenápadná narozdíl třeba od Diamanta, který svou srstí strhává všechnu pozornost.

„Velitelko,” oslovil ji Parožák s jistou nevolí. „Musím se vrátit do obory a vyřešit jednu strašlivou věc. K tomu ale potřebuji pár dalších jelenů. Slibuji, že k věci přistoupím zodpovědně.”

Pejsek čekal, jak Krev zareaguje. Ta se poraženecky usmála: „Pro tebe cokoliv, Parožáku. Splním všechny tvé požadavky.”

Poté pohlédla na Pejska a nasadila kamennou tvář. „Má to něco společného s bratrem Divočiny?”

Pejsek se zachvěl a nevěděl, co má dělat. Krev vypadala tak sebevědomě.

„Ano, proč?” převzal Parožák situaci.

Krev uznale kývla. „Ne, to nic. Jen to, že pro něj taktéž cokoliv.”

Z ničeho nic k nim přiběhl Diamant.

„Už zase. Proklatci.”

Krev se zamyslela nad Diamantovými slovy a poté kývla hlavou. „Děkuji, žes mi to dal vědět. Teď se ale soustředíme na něco důležitějšího.”

„Dobře, omlouvám se.” sklopil hlavu Diamant a otočil se ke skupince zády. Tohle celé však Pejskovi neuniklo.

„Počkej, Diamante, říkals proklatci? Myslel však lidi, že ano? U nás jim říkají prášivci.” řekl Pejsek. „Copak oni jsou i tady?”

„Ano.” vzala situaci Krev do svých kopyt. „V každém jelením světě jsou proklatci. A ti zdejší tu dělají velké škody. Těmi svými... stroji-”

„Auty.” opravil ji Pejsek.

„Ano, auty. Těmi už několik jelenů zabili. Sice se něco takového naposledy stalo asi před rokem, i přesto však nesmíme ztrácet ostražitost. Plánujeme je oblíčit a zahnat co nejdál to půjde.”

„No tak na co čekáme?” vyhrknul Pejsek. „Pojďme je zahnat hned! Je v tom snad nějaký problém?”

„Pejsku!” zhrozila se Hříva. „Co to děláš?”

„Spletl jsem se v nich. Prášivci už nesmí nikomu ublížit!”

Všechny tahle slova zaskočila. Krev se vzpřímila a odpověděla mu: „No, můžeme to udělat hned, to ano. Ale co vaše mise? Parožáku?”

Parožák se tvářil překvapeně, ovšem nevypadal, že by to chtěl Pejskovi rozmluvit. Jen kývl hlavou a přitulil se k Divočině, která k němu přišla.

Všechna Hřívina pozornost se tentokrát točila jen kolem Pejska.

Jelení ParožíKde žijí příběhy. Začni objevovat