Po všem tom zmatku Mazlivý doběhl za Parožákem. Úplně se zděsil, když viděl, jak mu pod okem teče pramínek krve.
„Parožáku, jsi v pořádku? Moc se omlouvám, že si kvůli mně tak riskoval...”
„Ále, to je v pořádku, mladej. Něco podobnýho by se stalo tak či tak. Ale musím ti něco důležitého říct. Měl bys to vědět.”
Pejsek se posadil a pořádně naslouchal tomu, co z jelena vypadne.
„Víš, chci opustit tuhle oboru.”
Mazlivý se lekl. Bylo to snad právě kvůli němu? Vedly ty situace až sem jen jeho vinnou?
„Ne, Parožáku! Proč chceš odejít? A kam chceš vůbec jít?”
„Do lesa. Je hned vedle naší obory a vím, jak se tam dostat. Proč myslíš, že bych neměl odejít? Nikdo mě tady nemá rád. Dokonce ani táta, pro kterého jsem jen překážkou, když je Vůdcem.”
Mazlivý se zarazil. Tak přece to jen byla pravda. Parožák byl synem Vůdce. Proč se ale ke svému synovi takhle hrubě choval? Spíš by měl být rád, že velení stáda převezme jeho syn.
„No, to mě skutečně mrzí, Parožáku,” začal Mazlivý, „ale mě na tobě záleží. Hřívě na tobě záleží...”
„Pokud ti na mně záleží, můžeš jít se mnou.” navrhl Parožák, čímž Pejska zaskočil.
„To nejde, vždyť jsem ještě moc malý! Co bych si bez maminky počal?”
„Myslím, že zas tak malý nejsi. Vždyť ses narodil ještě dříve, než začalo jaro! Nevím, jak se ti povedlo přežít, ale jsi výjimečný. Takový ten druhý malý kolouch, co je samá skvrna, se narodil do toho nejlepšího období, ale stejně nevypadá tak statně jako ty.”
Pejsek se zamyslel. Takže Skvrnitý je mladší než on? A odkdy toho Parožák tolik ví o jeho životě?
„Tak díky, Parožáku. I tak si ale nemyslím, že bych to zvládl. Maminka říká, že musím zůstat pořád u ní, protože když se prý od ní vzdálil můj tatínek, lidé ho někam odvezli.”
Parožák se zamyslel: „No, myslím, že to tak úplně není pravda. Sice nejsem zas tak starý, ale tvého tatínka si pamatuji. Jmenoval se Kopytník, ale mám dojem, že odsud taky zdrhnul. Neměl tady dobré vztahy, stejně jako já. Ikdyž, nechápu, proč utekl od tebe. Třeba moje maminka ani nepatřila do obory, a stejně se tu zastavovala. Milovala mého tatínka, on jí. Ale jí byla jí přednější...”
„Malý, kde se touláš?!”
Maminka kolouška vyrušila zrovna při té nejzávažnější věci.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
