Pejskovi se podlomily nohy. Ještě nikdy v životě se necítil tak bezmocný. Ta nejbližší laň, co kdy měl už tu s ním není a nikdy nebude.
„Maminko!” zakřičel znovu, tentokrát slaběji a lehl si vedle jejího těla.
„Řaso!” zděsila se Sedmikráska a ostatní se přidali. Oplakávali jejich družku, ovšem pro Mazlivého to byla daleko hlubší rána.
Laně byly nuceny ustoupit, když přišel Vůdce. Mazlivý ho ale ignoroval. Přišel o to nejdůležitější v životě, co kdy měl.
Znal vůbec Vůdce Řasu? Podle toho, jak se tvářil Mazlivý posoudil, že snad ne. Vůdci jako by to bylo ukradené. Na mrtvé tělo hleděl jen jako na další zbytečnou povinnost.
„Maličký, ustup.” ozvala se nějaká laň. Upozorňovala Pejska na odstup od matčina těla, aby si ho mohl Vůdce prohlédnout.
Mazlivý chtěl něco zakřičet, ale na nic se nezmohl. Jen stále nehybně stál, až na sobě ucítil horký dech Vůdce.
„Kde je Parožák.”
Vůdcova otázka ani otázkou nebyla. Bylo to jen jakési oznámení pro jeho poddané, ať mu okamžitě řeknou, co se s mladým jelenem stalo.
„Je pryč!” ozval se Skvrnitý.
„Já to věděl...” zamumlal Vůdce. „Za smrt této laně může Parožák!”
„Cože?!” vzchopil se Mazlivý. Tohle falešné obvinění přece nemůže nechat bez obhajoby. „M-moji ma... maminku z-,” koktal Mazlivý a snažil se nadechnout. „Zabili ji lidé! Prášivci! Oni... Ji zastřelili kovovou zbraní! Ale nechápu, proč to udělali, vždyť...” ztichl. Byl tak šoku z maminčiny smrti, že už si ani nedokázal odůvodnit, proč ho lidé zradili.
Mezi jeleny proběhla krátká debata.
„Chudáček malý, je tak vystrašený, že ani neví, co říká.” ozval se někdo.
Vůdce se postavil na nejbližší kopeček a důstojně oznámil:
„Řasa, laň z rodu chrabrého jelena Oceánu je mrtvá. Byla zabita zbabělým jelenem Parožákem, který je od této chvíle odsouzen k doživotnímu vyhnanství a je mu odebrán jeho rod.”
S těmito slovy Vůdce odkráčel, jako by to byla jen malá hádka. Pro Mazlivého ale nebyla? Co si o sobě ten Vůdce sakra myslí?
Ještě v tu hodinu při stmívání se proplížil tím místem, kterým nejspíš Parožák utekl. Najde ho a dokáže jeho nevinu. Stejně už tady nemá důvod zůstávat.
„Pejsku?” ozvala se Hříva, když ho viděla prchat. „Jdu s tebou.”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
