Jelení Paroží

🦌🌲 37. Kapitola 🌲🦌

Pejsek s Diamantem napjatě sledovali omámeného člověka, který se pomalu dostával k odpovědi na otázku o kolouškově matce.

„To..." začal. „Byl omyl."

„Jak omyl?!" vyprskl na něj Pejsek. Diamant mu gestem naznačil, ať se uklidní.

„Gary Colf tam tehdy měl být. Rozhodl, že ten velký tlustý jelen je už moc starý a agresivní a že by měl být zastřelen. Jenže Gary nemohl dorazit a tak to za něj převzal jeho nezkušený syn Davis. Nikdy se ke zvířatům nechoval dobře. Už od mala byl nevychovaný a v pubertě měl závazné problémy kvůli poškozování cizího majetku. Teď sotva dosáhl dospělosti a už si dělá co chce. S jeho přítelkyní Veronou taky ujížděl na nesmyslných sázkách. Jedna mi přichází na mysl, když se dívám na toho kouloucha. Vsadil se totiž, že naučí jelena slyšet na jméno Pes. A tak na něj volal všemožnými variantami, až to zabralo.”

Člověk se na chvíli odmlčel. Diamant už se nyní nezdál tolik sebevědomý, když se podíval, co to s Pejskem dělá.

Pejskovi začaly slzet oči. Všechno to poznával. Volání Pejsku. Jméno Davis a muž, co jej nosí, se kterým se chtěl kamarádit. Bohužel věděl, že pokud bude člověk pokračovat ve vyprávění, bude to jen horší.

„Pejsku, jsi v pořádku?”

„N-ne... Já nejsem Pejsek.” odsekl vztekle.

„Dobře, jak myslíš. Mám zařídit, aby přestal mluvit?”

„...Ne. Nech ho to doříct.”

Diamant duplnul do země a člověk se opět spustil.

„Poté ale k tomu kolouchovi přiběhla laňka a ochranářsky se ho zastávala. To Davise naštvalo, ale nedokázal ji odehnat. A za nějakou tu dobu mu byla svěřena puška, kterou měl za úkol odstřelit toho starého poblázněného jelena, protože Gary vážně onemocněl. Vystoupal k myslivecké kabince, ale jelena neviděl. Zato zahlédl tu krásnou laňku s dlouhýma řasama, která tak ochraňovala své mládě, jak si škrábe cosi černého na noze. To byl nádor. Davis usoudil, že nemá cenu nechávat naživu laň, co stejně za chvíli zemře a tak po ni vystřelil. Pomstil se za to, že byla tak ohleduplná vůči svému mláďátku. Vychutnával si pocit vítězství, dokud k němu zanedlouho nedorazil Gary. Laňka měla před sebou operaci, kterou by mohla přežít a on ji nemilosrdně zastřelil a nechal jejího potomka na pospas smrti. V tu chvíli se naprosto přestalo hlídat dění v celé oboře.”

Někdejšímu Pejskovi se podlomily nohy a propukl v hluboký pláč. Nechápal, jak tohle všechno mohl člověk vědět. Mohl by i lhát. Jenže nelhal.

Celá výprava z obory měla tenhle cíl: dovést Parožáka před Vůdce, aby dosvečil, že nezabil Řasu. Co by ale bylo pak? Celý plán zněl najednou směšně.

Koloušek si uvědomil i napadení Harrym a Thomasem. Oni je chtěli pouze uspat a dovést zpět. Žádná další vražda se v tom neskrývala. Vřelo v něm spoustu emocí.

Najednou však slyšel lidský žlutý stroj zřetelněji než předtím. Když se rozhlédl kolem, viděl všechny ostatní. Divočinu, Parožáka a Hřívu. Jako zázrakem se s lidmi vypořádali a on si toho téměř nevšiml. Bohužel se nevypořádali se všemi. Všichni byli zděšení a volali směrem ke stroji:

„SKVRNKO!”

Kapitoly teď vychází neustále. Zbývá jich ještě čtrnáct. Rozhodla jsem se nedělat žádné denní pauzy, když těch měsíčních už bylo tolik. Píši totiž další knihu a nechci ji vydávat, dokud nedořeším tuhle.