„Opatrně.” naváděla Hříva Mazlivého, když se snažil dostat pryč z obory prolezením díry pod plotem. Nejdříve vyšla ona, aby díru prohloubila a poté vytáhla Mazlivého.
„Rychle, vememe to tamtudy zkratkou.” nařizovala bez rozmýšlení.
Pejsek přemítal, odky se z téhle starostlivé a pečlivé laně, co měla starosti, když se nějaký koloušek škrábnul o trn, stala takhle odhodlaná a nekompromisní všeznalyně ohledně útěku z obory.
Když prolézali keři, hluboce se škrábl o jednu větev. Zaskučel, ale Hříva pokračovala dál. Takovou jí ještě nezažil.
Konečně došli k prohlubním u kořenům stromů, kde si mohli odpočinout. Hříva Pejskovi zkontrolovala ránu a poté se zasněně rozhlédla směrem k hlubšímu lesu.
„Hřívo... Ty... Ty odchod také plánovala, že ano?”
Hříva se na kolouška usmála.
„Ovšemže ano. Stejně jako to zvažoval Parožák, zvažovala jsem to i já.”
„On ti o jeho plánovaném útěku řekl?”
„Samozřejmě, Pejsánku. I přes ty všecky řeči jsme byli dobří přátelé. Byl mi v oboře nejbližší. Neměla jsem při sobě rodiče. Přivezli mě sem z velké dálky. I kdybys to do mě neřekl, jsem jen o rok starší než ty. Sama jsem sotva odrostlé mládě a tak bych mohla začít nový život.”
Mazlivý se zamýšlel nad jejími slovy. Na to, jak je mladá, je velmi chytrá. Určitě má v rodokmenu bystré předky. Když se na ní teď zadíval z tohoto pohledu, došlo mu, co mu předtím celou dobu ucházelo. Hříva je ta nejkrásnější, nejchytřejší a nejmilejší laňka, co kdy byla v oboře.
„Hřívo... Vyprávěj mi o Parožákovi.”
Hříva se zasmála.
„Myslíš, že jsem chytrá i v tomhle ohledu? No dobrá. Jak jistě víš, Vůdce je jeho otcem, ale jako své mládě ho odmítl. Má totiž divoký původ. Jeho matka je totiž divoká laň. Na Parožákovi se ta divokost podepsala.” zazubila se.
„Počkej, myslíš, že je tedy možné, že jí hledá?”
„Ano, určitě ano. Koneckonců to byl Vůdce, kdo jí od obory nadobro odehnal. Nejdříve jí byl náklonný a vykládal, jak moc jí miluje a náhle, když porodila kolouše, o ní neměl zájem. Parožák byl tedy zčásti bez rodičů.”
Mazlivému vyhrkly slzy do očí. Bez rodičů. Stejně jako je teď on sám. Hříva jeho smutek vycítila a přitulila se k němu.
Náhle oba uslyšeli dupání malých kopýtek. Nejsou tu sami. Z keře vyšel Skvrnitý.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
