🦌🌲 13. Kapitola 🌲🦌

51 16 6
                                    

Skvrnitý a Mazlivý běželi vážně daleko. Dokonce i Sedmikráska se vydala jejich směrem, protože se o ně bála. Nechala kvůli tomu Řasu samotnou.

Skvrnitý se ale nevzdával, ikdyž ho Mazlivý předběhl. Postrčil ho do boku.

„Hele! To se nemá.” protestoval Pejsek. Už měl takový náskok, že vyhrál.

Po dlouhém maratonu potřebovali odpočinek. Sedli si proto do trávy a hluboce oddychovali.

„Dobrý závod.” usmál se Mazlivý, ale Skvrnitý byl uraženě otočený. Štvala ho prohra.

Najednou se ozvala strašlivá rána. Všechny laně a jeleni se splašili a hlasitě řechtali. Mazlivý ještě nic takového nezažil. Takový zmatek vnímal poprvé.

„Co to bylo?” zděsil se Skvrnitý.

„Nevím. Pojďme to zjistit.” snažil se zachovat klid Mazlivý, ale jeho tenké přední nohy se mu třásly strachem.

Běželi ještě rychleji než kdy předtím. Zahlédli před sebou další houf zmatkujících jelenů a laní. Už byli ale bezhlavě neutíkali jako předtím.

„Řaso!!! Ne!!!” ozvala se nějaká laň.

Mazlivý se vyděsil. Pelášil jako o život.

„Maminko, kde jsi?” volal zoufale Mazlivý. Všude kolem všichni zděšeně běhali a Mazlivý svou maminku nikde neviděl. Určitě ho bude shánět, když se stalo něco takového.

Poté zůstal stát jako opařený. Na zemi leželo mrtvé tělo laně. Měla v hlavně krkavou ránu a v ní kulku. Byla to Řasa.

„MAMINKO!!!”

Jelení ParožíKde žijí příběhy. Začni objevovat