Malý koloušek se přisál k mamince a začal se kojit. Už je to nějaká chvíle, co se narodil a tohle stvoření je mu už nejmilejší na světě. Neuměl si život bez maminky představit.
Svět, tedy místo, kde se narodil, byl obrovský. Všude to byla samá hlína a tráva a větev a kytička... koloušek tomu nemohl uvěřit. Všechno to bylo jako zázrak.
Blížil se čas Spánku. Velká událost to byla, jak koloušek pochopil. To se totiž zavřou očka a svět se opustí... A všichni jsou jakoby jinde, mimo svět. Ale žádné strachy, všichni se zase vrátí. Je to příjemná záležitost. Maminka říká, že takhle přibývá na síle a odpočatosti.
Spánek a krmení. Dvě jeho nejoblíbenější věci, s kterýma mu maminka pomáhala. To ale nebylo všechno. Učil se také poslouchat.
Maminka mu stále říká spoustu věcí. Třeba o ostatních, jako jsou oni. Jeleni a laně. Koloušek zkoumal každého, kdo takový kolem něho prošel. Byli tu různí - třeba někdo starý a štíhlý nebo mladý a mohutný. Taky se na něj chodila dívat mladá laňka a často k němu promlouvala. Tomu ale koloušek nerozuměl.
Koloušek si všímal i jiných stvoření.
„Myš,” řekla mu maminka stručně, aby to pochopil, nebo „moucha” či zaslechl slovíčko „kočka”, když se maminky ptal na černobílou skvrnu za plotem.
Slovo „člověk” si však pamatoval nejvíc. Člověci byli zajímaví. Velcí, občas strašidelní, ale zajímaví. Koloušek by si je přál poznat, skamarádit se s nimi. Musí být určitě moc milí a hodní.
Teď už byl čas na Spánek. Koloušek se dokojil a chystal se jít spát spokojený s plným bříškem. Ještě předtím však před ním prošel veliký jelen, který měl obrovitánské pahýly na hlavě.
„To je náš vůdcovský jelen a to na hlavě jsou parohy.” vysvětlila mu maminka, když zahlédla jeho tázavý pohled. „Jednou je budeš mít taky, ale budou daleko větší a silnější. Budeš ten nejsilnější a nejchytřejší jelen široko daleko.”
Koloušek rozuměl těm slovům, ale těžko si to představoval. Že by byl silný? A chytrý?
Usmál se a zahuhlal: „Mm... mam... ink-a. Maminka.”
Řasa se nad jeho prvním slovem dojetím div nerozplakala. Poté se k němu ještě více přitulila, aby mu bylo tepleji a nechala se s ním unést Spánkem.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
