Ani nevěděli, jak se to seběhlo.
V jednu chvíli viděli sobě si rovny jeleny v síle a pak ležícího Parožáka, který zápasí se vstanutím.
Les neztrácel naději. Parožák to dokáže. Musí. Sama Krev, jeho matka, si to myslí.
Nevypadalo to však, že by se situace měla změnit. Vůdce vyhrával. Jen, co srazil mladšího jelena, se v něm probudilo bezcitné zvíře, co musí svého protivníka porazit ať to stojí, co to stojí.
Les v davu zahlédl svého někdejšího kamaráda Skvrnitého. Na chvíli se na něj díval a pak se střetli pohledy. Skvrnitý se tvářil zoufale. Tentokrát si souboj neužíval a Vůdci nefandil. Les na něj mrkl. To pro něj znamenalo, že je všechno odpuštěno.
Parožák, který dostával rány kopyty do obličeje, stále neztrácel naději. V jeho tváři šlo poznat odhodlání. I přes všechnu bolest, co mu zápas přinesl, se zvednul na svých předních nohách. To mu ale nebylo nic platné, protože ho Vůdce srazil zpátky. Dokud nepřinutí poslouchat své zadní končetiny, bude prohrávat.
„Tak už ho nech!” zvolala Hříva stále nalepená na Lesa. Už se nedokázala dívat na to, jak mladý jelen trpí. I když to nebyla definitivní prohra, Hříva si přála, aby se vzdal.
Les vycítil její obavu, avšak oba dobře ví, že kapitulace by to nezlepšila. O čem by to pak všechno bylo? Měli přece nějaký cíl, domluvu. A v té nic o prohře nestálo.
Jaké by to asi teď bylo, kdyby Parožák prohrál? Vůdce by byl přísnější než kdy dřív a každodenně by si ho dobíral. Nastal by příšerný režim a Les si není jistý, jestli by v něčem takovém byl schopen žít.
Parožák se konečně postavil. Zadní nohy se mi sice třásly, ale na to se teď nesoustředil. Opět se rozběhl proti Vůdci a ten jen otočil hlavou. Zase se střetli parohama a oba tlačili do protisměru.
Udělali takto několik otoček, až začal Parožák vyhrávat a začal nevědomky posouvat Vůdcem směrem k plotu.
Les by na svého přítele nejraději něco zavolal, dal mu nějakou radu. Ale nemohl. Nedokázal ze sebe nic dostat. Jen napjatě stál a hleděl na tu vřavu.
Litoval Parožáka. I když je to dospělý a silný jelen, Vůdce je přece jen o dost silnější a mohutnější, nemluvě o výšce. I přesto to byl vyrovnaný souboj. Tedy až do jednoho okamžiku.
Když Parožák vyhrál přetahování a povalil Vůdce na zem, nevšiml si, že ho dělí pár centimetrů od kovového plotu. Toho Vůdce využil a podkopl ho. Parožák něco takového nečekal a narazil čelem do kovové tyče.
A v Lesovi se cosi zlomilo. Už zase měl ten pocit. Ten, který cítil, když si běžel pro Skvrnku. Zase mu narůstá paroží...
Nikoliv zlaté. Diamantové. A náhle Les věděl, že jeho přítel z Jeleního ráje se ještě nevydal na cestu, nýbrž je všechny pozoruje.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
