Jelení Paroží

🦌🌲 50. Kapitola 🌲🦌

Les slyšel hlasy. Jako by mu všichni napovídali, co má dělat.

Nejdřív slyšel pár jelenů, které nerozeznával. Potom se k nim však přidali jiní a ti zněli úplně jinak.

Pak na to přišel - dokázal rozeznat, že jedni byli z jelení obory a druzí z Jeleního Ráje. Ale nikoho z nich si nepamatoval. Musí to být již zahynulý prastaří jeleni, co chodili po tomto světě stejně jako teď Les.

Taky jsem se jmenoval jako ty, ozvalo se mu v hlavě. Byl jsem Vůdcem obory před padesáti lety.

Ozval se další hlas, tentokrát z předka z Jeleního Ráje.

Máš ještě naději. Můžeš žít v kouzelném světě, kde jsem byl Velitelem před sto lety. Zemřel jsem sice mlád, ale měl jsem báječný život. Ta volnost. Ta svoboda. Můžeš je mít také. Ale pokud teď vyjdeš a porazíš Vůdce, bude konec. Už nebudeš moci oboru opustit a být jedním z nás. A stejně nebudeš moci zabít člověka, co zabil tvou matku. Už je dávno pryč. Přišli jste pozdě.

Les se zmateně naklonil a uvažoval nad tou myšlenkou. Možná bude lepší prohrát. A poslední dvě věty ho rozzuřili.

Lese, řekl někdo další z obory, být Vůdcem je povinnost, ze které nemůžeš ustoupit. Vím co si myslíš o svobodě. A vím, co si myslíš o lidech. Ale musím ti něco sdělit. Když si byl koloušek, myslel sis, že lidé jsou úžasní. Teď si změnil názor a všechny je nenávidíš. Ale proč? Protože jsou zlí? Zlí možná. Ale ne všichni. Věř nebo ne, existuje spousta dobrých lidí. A tahle obora brzy skončí v rukou jednoho z nich. Být Vůdcem by pro tebe bylo výhodné.

Les nemohl uvěřit tomu, co slyší. Ano, byl by Vůdcem. I když to bylo předurčeno Parožákovi.

Může ale nechat Parožáka být. Kdyby teď prohrál, prožil by si peklo, ale jednou by stejně mohl Vůdce vyzvat znovu.

Les cítil, že on sám by nad Vůdcem zvítězil. A problémem je, že cítil, že by zvítězil i nad Parožákem kdyby ho někdy následně vyzval k boji.

Nevěděl, co dělat. Myslel si, že si je jistý, ale teď si nevěděl rady, dokud neuslyšel rozhodující hlas.

Vždyť si přece vždycky chtěl být Vůdcem, řekl hlas patřící jeho mamince.

Les vystartoval směrem k Vůdci. Svým diamantovým parožím ho lehce nabral, chystajíc se pomstít neférově zasazenou ránu Parožákovi.

Díky těm hlasům byl přesvědčený. Díky Diamantovi, jelenovi, který to zařídil, uslyšel naposledy svou maminku.

V životě se necítil tak silný. Každý jeho sval byl napnutý a připravený k útoku. Každá část jeho těla byla prokrvená. Každý konec parohů nabroušený. Dokázal to.

Vyhrál nade vším.