Jelení Paroží

🦌🌲 8. Kapitola 🌲🦌

Ráno bylo nepříjemné. Na to, že byl začátek léta byl vzduch studený a Slunce bylo zalezlé někde za mraky.

Mazlivý se probral. Včera, když ho Hříva odváděla zpět, Řasa stále spala. Nebude to ale trvat tak dlouho, než jí to všechno Hříva řekne. Ani Mazlivého nevyslechla, jen starostlivě kráčela s ním za jeho maminkou.

Teď už jeho maminka spásala čerstvou trávu. Mazlivý k ní popošel a nakrmil se od ní a už běžel za ostatními. Cítil se trochu špatně, když se s ním Skvrnka kamarádit nechtěla, proto to chce napravit tím, že povede rozhovor s někým jiným.

„Skvrnitý!" zvolal na svého kamaráda.

„Jé, nazdárek Mazlivý. Nechceš se jít podívat do Boudy? Starší mluvili o tom, že je tam prý nějaký vetřelec." řekl Skvrnitý nadšeně. Už měl lepší náladu a tak šel Pejsek tam, kam navrhoval.

Bouda byl příbytek, kde se vejdou asi tři jeleni. Je to oblíbené místo, obzvlášť teď, když je takové horko.

Dva koloušci popošli blíž a viděli, že je tam vážně rozruch.

„Co si to dovoluješ, ty odporná kočko?!" slyšel Mazlivý křičet nějakou laň. Podíval se blíž a zděsil se.

Skvrnka se v Boudě zabydlela s koťaty a odmítala jít pryč. Laň na ní už chtěla útočit, ale Mazlivý ji zastavil.

„Počkat! Nechte Skvrnku být. Lidé jí vyhodili z jejího pelíšku a ona se musí postarat o svá koťata."

Mezi jeleny se strhla vlna debat, obzvlášť staré laňky mezi sebou mluvili nejvíc.

„Pejsek má pravdu." prskla kočka. „Navíc, právě kvůli němu jsem o pelech přišla, takže si to vyřiďte s ním."

Na Mazlivého se všichni zle zadívali. Dokonce i Skvrnitý žádal odůvodnění. Nadechl se a chtěl něco říct, ale najednou k němu přiběhla jeho maminka.

„Tak ty jsi byl v noci pryč, mladý? Cos tam dělal nebo proč si mi o tom neřekl? Nedovolila jsem ti potulovat se někde po nocích! Ještě, že tě našla Hříva, jinak by ses ztratil!"

Mazlivý se cítil nepříjemně. Stejně jako ostatní pohlédl na Hřívu. Tentokrát ale nevypadala tak hrdě. Měla hlavu skloněnou, jako by se chtěla Mazlivému za tenhle okamžik omluvit. Parožák se na ni taky škaredě zadíval. I on chápal, jak se musí Mazlivý cítit a to by do něj nikdo neřekl.