Jelení Paroží

🦌🌲 21. Kapitola 🌲🦌

„Opatrně, Thomasi.”

„A co asi dělám, Harry?! Víc opatrněji to nejde!”

„Neřvi, nebo ty jeleny vyplašíš.”

„A byl jsem to snad já, kdo je měl na starost, když zdrhli?”

„Hele, není to tak zcela moje vina, já už říkal Garymu, ať plot zabezpečí elektrickým proudem. Jsme prostě zaostalý, víš, Tome?”

„Tak už zmlkni, ať je trefím- To mládě je vzhůru, fakt díky, Harry!”

„Tak už je sakra znovu uspi, ta laňka už je taky na nohou a... oba ti zdrhají, dělej-”

Než stačil Thomas stisknout spoušť, něco ho ze zadu silně koplo a srazilo k zemi. Zbraň se mu odkutálela od ruky.

„Co to-”

Harry byl sražen k zemi také. Thomas byl očividně v bezvědomí, ale on ne. I přesto se však neopovážil pohnout se. Jakási síla mu nedovolila to udělat.

***

„Ani se nehni, jelene.” zašeptala Hříva, když viděla naproti nim procházet lidi. Byli to dva větší muži a jeden z nich měl v ruce zbraň. Když si však všimla, že se na ně dívají, poručila Mazlivému: „Dělej, uteč!”

Zničehonic se však oba muži skáceli s hlasitým dopadem k zemi.

„Co se stalo?” zeptal se Pejsek, když Hříva trochu zpomalila.

„To vážně nevím, ale pojď, půjdeme to prozkoumat.”

„A nebude to nebezpečné?”

„Příroda je nebezpečná, mládě.” odbyla ho Hříva a opustila úkryt.

Přistoupili blíže k mužům. Vůbec nevypadali nebezpečně. Ani se nehnuli... A za nimi se rýsoval jelení obrys.

„Parožáku!” zvolala nadšeně Hříva.

„Našli jsme tě!” zaradoval se Pejsek.

Seběhli k němu blíž, aby se mohli pozdravit.

„Hřívo, Pejsku, moc rád vás vidím!” usmál se Parožák a Pejsek byl rád, že ho oslovil jménem. Už nepotřebuje přezdívku Mazlivý, když teď se Skvrnitým nekamarádí.

„Jak si nás našel?” zajímala se Hříva.

„Skvrnka mi o vás dala vědět.”

Ustoupil a za ním stála černobílá kočka s pyšně zvednutou hlavou.

„Vy jeleni jste fakt neschopní, to aby se o všechno staraly kočky.” posadila se a olízla si tlapku.

„Děkujeme, Skvrnko,” podotkl Pejsek.

„Jo,” odfrkla si.

Hříva se usmála. Vidět Parožáka ji udělalo velkou radost a Pejsek byl rád, že se jim to povedlo tak rychle.

„A jak se ti vůbec podařilo ty muže porazit? Já myslel, že jsou pro nás neporazitelní.”

„Nebyl jsem to tak úplně já,” vysvětlil Parožák. Byla to Síla lesa.”

„Ale notak, Parožáku, řekni nám pravdu.” zasmála se Hříva.

„Ale já to myslím doopravdy.” podotkl Parožák vážně a náhle se na jeho paroží objevily květy. Dupnul a do Hřívy a Pejska narazil studený vítr.

„Co... to...? ” žasnul Pejsek a Hříva se jen mlčky rozhlížela kolem. Jediná Skvrnka byla naprosto neohromená Parožákovým kouzlem.

„Pojďte. Zavedu vás tam.”