Les šel po boku Diamanta loukou, kudy tehdy procházel. Tehdy, když ještě Skvrnka žila a Hříva na něj dohlížela na každém kroku. Nebylo to dávno, ale jelenovi se to zdá jako věčnost.
Drželi se vzadu. Několik skoků před sebou nechali jít Parožáka a Hřívu. Měli mezi sebou značný odstup. Bude chvíli trvat, než začne Hříva Parožákovi zase důvěřovat. Ještě, když Řasa žila, byla Hříva do Parožáka zamilovaná. Pak ale tyhle city přestaly, když jelen opustil oboru. A pak, když se družil s Divočinou, Hřívě jako by vůči němu zkamenělo srdce.
Les si moc přál, aby se usmířili. Byli to teď jeho nejoblíbenější jeleni spolu s Divočinou a Diamantem.
„Zanedlouho tam budeme.” poznamenal Les a Diamant kývl hlavou. Zdál se nějak skleslý.
„Děje se něco?” zeptal se ho opatrně.
Starší jelen se napřímil.
„Ne, to je dobré. Já jen, že mi budete chybět. Sotva jsem vás poznal a už vás zase ztratím.”
Les jen kýval hlavou.
„Víš, slyšel jsem, že jsi telepat. Co to znamená?” změnil téma.
„To znamená, že neumím použít fyzickou sílu nadpřirozeně. Zato umím číst myšlenky a převádět je na slova.”
Les vykulil oči.
„Takže všechno, o čem ten člověk u toho stroje říkal... to byly jeho myšlenky?”
„Ne všechny. Uspořádal jsem několik myšlenek dohromady, aby dávaly smysl - Od všech těch lidí, co tam byli a jejich známých, co by něco mohli vědět.”
„Páni! A o tomhle mi říkáš až teď? To jsou úžasné schopnosti!” žasl Les a z snažil se zahnat všechnu tu pravdu o jeho mamince, co mu člověk řekl.
„Možná. Už se zlepšuji i v těch fyzických, to mi věř. Ale fyzickou silnou umím pouze někomu přenést do hlavy, ale sám sobě tohle udělat nemůžu.”
„Počkej, takže ty moje zlaté parohy... jsou tvoje dílo?”
„Správně.”
„Proč si něco neřekl?”
„Protože to byl tvůj moment. Ty jsi to dokázal, ne já. Ty si se silou poradíš.” řekl Diamant poněkud žárlivě.
Les se napřímil. Tentokrát už téma měnit nechtěl.
„Prosím, Diamante, řekni mi, co se stalo.”
Světlý jelen jen poraženecky sklopil hlavu.
„Víš, jde o Hřívu. Někoho mi připomíná. Někoho, koho jsem moc miloval.”
Les zatajil dech a Diamant pokračoval.
„Jmenovala se Bříza. Byla bílá, světlejší než já. A byla milá, vstřícná, láskyplná.. jako Hříva. A jednou, když jsme měli spolu hlídku, jsme přestali dávat pozor. Oba jsme byli zamilovaní a nic víc jsme neřešili. Bohužel, když už byla tma, jsme se nějakým způsobem ocitli u silnice lidí. Bříza šla napřed a já ji doháněl. Se smíchem jsem ji naháněl, až vletěla pod kola - tři lidi, co seděli v autě, ujeli. A já nemohl nic dělat. Tolik bych si přál do toho auta kopnout a převalit jej a vyřídit si to s každým člověkem zvlášť. Ale nemohl jsem. Byl jsem jen telepat.”
„Tak proto tolik nenávidíš lidi a chtěl si je tehdy na té louce zabít.”
Diamant přikývl.
„To mě moc mrzí.”
„Díky... I Hříva je tak trochu telepatka. Rozumí lidské řeči, víš? A Parožák v sobě má potenciál. Divočina nic takového nemá.”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
