Z hlubokého spánku Pejska probralo nějaké škrábání o plot. Pomalinku se zvedl, aby nevzbudil maminku a poté za záhadným zvukem vyrazil.
Pohlédl na kusy dřeva, odkud zvuk vycházel a uviděl malé černobílé koťátko, jak si brousí drápky. Opodál byla další dva černá koťata schoulená úplně vzadu nahoře na hromadě klád.
„Ahojky, kočičko.” oslovil Mazlivý černobílé kotě. To se nad jeho hlasem úplně vyplašilo a uhánělo za svými sourozenci. Mazlivý pohlédl směrem, kde ho před chvílí slyšel a došlo mu, že to kotě muselo vstoupit na jelení pastvinu. Je možné, že už to udělali vícekrát.
„Kdo ohrožuje má koťata?!” prskla krásná černobílá kočka, která se vyřítila z lesa. Koloušek sebou trhl. Neuvědomoval si, co udělal.
„P-promiň, kočko, já nechtěl...”
„Kočka? Jmenuju se Skvrnka, když dovolíš. A co tady pohledáváš?”
Mazlivý nevěděl, co říct. Nejdříve přemýšlel nad jejím jménem - určitě ho dostala podle skvrny na tlamičce. Poté se ohlédl za koťaty a řekl: „Jedna tvoje kočička odešla z pelíšku, tak jsem šel zkontrolovat, jestli je vše v pořádku.”
Skvrnka na něj nevěřícně pohlédla.
„Čmouděnka se z pelíšku nevzdálila, může tam chodit. Myslíš si snad, že by nemohla?!”
Jelen opět zaváhal, co říct. Proti kočkám v jeho oboře nic neměl.
„Samozřejmě, že tam může chodit.”
„No to bych prosila. A teď dovol, abych šla utišit Pajďouška a Pejska, protože si je vzbudil.”
„Skvrnko, počkej, prosím. Říkala si Pejska?”
Skvrnka se na něj škaredě zadívala. Potom si ale povzdechla.
„To jméno mu dal nějaký člověk. Prášivec, jak říkají tví druzi. A Fousek si to jméno chtěl nechat, prý je vznešené, že vypadá jako pes.”
„Mě taky pojmenovali Pes!” zajíkl se Mazlivý. „Znamená to, že vypadám jako pes?”
„No, jak tě tu tak někdy pozoruju, fakt jako pes vypadáš, když se tak s lidmi přátelíš.” řekla ledabyle.
„Počkej, ty mě znáš? Jakto? Copak chodíš, kde se ti zachce?”
„Jak se to vezme, Pejsku. Já žiju s koťaty tady, v té díře, ale lidé si asi nevšimli, že koťata už odrostla a potřebují stravu jako já. Asi jim taky začnu říkat Prášivci. No, prostě mi nezbývá nic jiného, než se částečně zavázat divokému životu. Musím lovit kořist.”
„A to při tom chodíš kam chceš?”
„Jo!” prskla. „A teď mě už nech jít sakra za koťaty!”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
