„Co to bylo?! Kde je Parožák?!” zmatkoval Pejsek.
„Klid, jen prošel portálem.” uklidňovala ho Hříva. Pro Pejska to však žádné uklidnění nebylo.
„A kde je teď?”
„V Jelením Ráji.”
„Co-”
„Pejsku,” oslovila ho Hříva, „je v pořádku, stejně jako budeme my.”
„My tam taky půjdeme?”
„No jasně, proto jsme přece tady. Jelení Ráj. Tak Parožák odešel.”
Pejsek se zamračil. I Skvrnka pochopila, o co tady jde.
„Hřívo, jsme tady, abychom Parožáka dovedli do obory a dokázali tím, že nezabil mou maminku!”
Skvrnka jen mlčky přikyvovala a Hříva svěsila hlavu. Byla Parožákovou přítomností tolik šokována, že úplně zapomněla zmínit tu nejdůležitější věc. Smrt Řasy.
„Máš pravdu, Pejsku, omlouvám se. Moc mě to mrzí, opravdu, ale... i přesto bychom se tam měli jít podívat, ne? Je tam spoustu jelenů a nepanuje tam žádný zlý Vůdce. Naopak. Parožák tam našel svou maminku!”
Pejsek vykulil oči.
„T-ty říkáš, že... Parožákova maminka?” vykoktal ze sebe.
„Ano. Ale nemluvil tolik nadšeně. Ona ho totiž opustila... dobrovolně. A teď vládne celému Jelenímu Ráji.”
„Matka Parožáka?” přidala se Skvrnka. „Tu si pamatuju. Jak že se to jmenovala... Krev?”
„Ano. Parožák mi říkal, že už to jméno nevěstí nic dobrého.”
Obě se poté podívali na Pejska. Ten byl stále šokován.
„Všechno v pořádku?” zeptala se Hříva.
„Když je tam Parožákova maminka... Tak to znamená, že tam bude i má sestra! Divočina tam je taky!”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
