Začalo se stmívat a Pejsek si dělal starosti. Stihnou tam vůbec dojít? Už šli půl dne a na nic nenarazili. Celou dobu se držel Hřívy, protože se s ní cítil v bezpečí. Bez ní by byl strachy bez sebe.
Drželi se pár skoků za ostatními. Skvrnka šla daleko pomaleji než předtím. Parožák a Divočina se taktéž drželi velmi blízko u sebe. Diamant, co šel před nima, se náhle otočil a přišel k Pejskovi a Hřívě.
„Jen jsme vám chtěli dát vědět, že... Proklatce jsem viděl naposledy v poledne... Bylo to několik skoků za místem, kde jsme teď.”
„Počkat, cože?” zareagovala Hříva. „Ale kde teda jsou?”
„Šli jinudy!” oznámila Skvrnka, která nyní utíkala zpátky, odkud přišli.
„Co se stalo? Co mám dělat?” ptal se Pejsek zmateně. Celou dobu byli všichni víceméně v klidu a nespěchali tolik. Teď jakoby někdo vystřelil z pušky a všichni se zplašili.
„To je dobrý, Pejsku,” utěšovala ho Hříva, „jen se mě hlavně drž, ano?”
„Já to pořád ale nechápu, kam běží Skvrnka?”
„Tam, kam teď musíme všichni,” vložil se do toho Diamant, „musíme zjistit, jestli se Prašivci nedostali na naše území.”
Pejsek přebral informace a téměř nepostřehl, jak Diamant lidi nazval. Určitě to pochytil od Parožáka.
Zdravím kohokoliv, kdo ještě čte, po další a tentokrát poslední pauze vydávám další kapitolu. Knihu už mám konečně dopsanou a vážně jsem nečekala, že se to tak protáhne. 50 kapitol je víc než dost. Tak snad mi ještě dáte šanci a příběh dočtete.
-Mary xx
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
