Koloušek mezi zděšenými jeleny stále bojoval sám se sebou. Bylo toho moc najednou a on se s tím nedokázal vyrovnat.
A teď tu nehybně stál a pozoroval skupinu jelenů, která se marně snažila odradit černobílou kočku uvnitř hlučného lidského stroje. Na žádnou pomoc se však nezmohl.
Jeho maminka neměla být zabita. Měl být zabit Vůdce, ten nesmyslně arogantní jelen, co neustále napadal svého syna Parožáka. Tedy pokud ho vůbec jako syna pořád bral.
Přát někomu smrt je špatné. Vůdce může být jakkoliv zlý, ale Mazlivý by mu smrt nepřál, protože určitě existuje někdo, komu na něm záleží.
Třeba Sedmikráska - jeho sestra. Nebo Skvrnitý, jeho synovec. Mazlivý a Skvrnitý se nerozešli zrovna v dobrém, ale koloušek doufal, že až se vrátí, nějak k sobě cestu zase najdou.
Maminka měla nádor. Jak to Mazlivý mohl jen přehlédnout? A co co znamená pro něj? Že může být šťastný, že se vůbec narodil? Že ji jeho otec opustil právě kvůli toho? Že by nakonec stejně o maminku přišel?
Z velkého stroje se ozval strašlivý ryk. To Mazlivého konečně odtrhlo od přemýšlení.
Skvrnce se něco stalo! Stále byl slyšet její skřípavý hlas, stroj však utichl.
Koloušek přišel ke smyslům. Rozběhl se směrem ke Skvrnce jak nejvíce to šlo.
Hříva po něm hodila zoufalý pohled a vydala se okamžitě jeho směrem. Nemohla ho dohnat.
Mazlivý už se necítil malý. Cítil se moudřejší, bystřejší a silnější než kdy dříve.
Narostly mu parohy.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasíaV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
