Mazlivý šel neochotně po boku své matky. Nikdy by ho nenapadlo, že mu bude Parožák připadat jako někdo blízký.
„Tady máš toho nezbedu, Řaso.” ozval se někdo vedle nich. Byla to jedna z těch starších protivných laní, kterým všechno vadilo.
„Zebřino, nestrachuj se. Já se o něj postarat umím.” odbyla ji maminka. Předtím se s ní bavila více, ale teď jejich přátelství jaksi ochablo.
Zebřina povýšeně zvedla hlavu a neodpustila si dodat: „Já mého syna nikdy takhle nezanedbávala.”
Maminka se za ní ještě nahněvaně dívala, když odklusala pryč.
„Vidíš, jak si na obtíž, mladej? Co kdyby ses přestal tolik toulat a dělat hlouposti? Doufám, že nedopadneš jako-”
Řasa zmlkla a Mazlivý poznal, že něco není v pořádku. Ať nedopadne jako kdo?
„Jako kdo?” dožadoval se Pejsek odpovědi.
Řasa se na něj vážně zadívala, povzdechla si a začala vyprávět.
„...Jako moje dcera. Víš, s tvým tatínek jsem měla ještě jednoho potomka a to dřív, než ses narodil. Byla to krásná laňka. Ale měla vadu - byla moc zvědavá. Lidi narozdíl od tebe nesnášela. Za to by ráda prozkoumala les. Jelikož jsem jí nerozuměla já, rozumněla si moje dceruška s Parožákovou matkou, která byla také jiná a ani v oboře nebydlela. A jednou spolu utekli. Tak, jak ta dospělá laň opustila svého syna Parožáka a Vůdce, moje dcera opustila mne. Ani si neumíš představit, jak mě to tehdy zasáhlo. A proto tě prosím - nikdy s Parožákem nikam neodcházej. Já vím, že on je normálnější než jeho matka, ale musím si být jistá. Rozuměls, drahý?”
Mazlivý kývl. Šokovalo ho, co se dozvěděl. Měl sestru. Ale co když stále má?
„Maminko a povíš mi o ní něco? Třeba jak se jmenovala?”
„Nejmenovala se nijak. Stejně jako ty. Nebyla na to dost velká, ale... Parožákova matka jí říkala Divočina.”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
