Jelení Paroží

🦌🌲 16. Kapitola 🌲🦌

Mazlivý a Skvrnitý na sebe chvíli zírali. Poté Hříva vstala a postavila se před Pejska. Tušila, že ti dva si poslední dobou moc nesedli.

„Co tu chceš?” vyhrkla na Skvrnitého Hříva. Mazlivý ještě nezažil, aby byla k mláděti takhle zlá.

„Já...” Skvrnitý nevěděl, co před Hřívou říct. Nikdo na něj ještě nikdy tak zlý nebyl a pokud ano, jeho rodina se o to postarala. Teď tu ale stojí sám, bez opory.

Hříva se ještě víc zamračila a tak Skvrnitý konečně začal mluvit.

„Chtěl bych se k vám připojit.”

„Proč?” ptala se Hříva nevěřícně.

„Protože mě to v oboře už nebaví. Chci zažít dobrodružství. Stejně nebudu vůdcem, když je Vůdce tak povýšený.”

„Skvrnitý, tohle není žádný výlet!” ohradil se Mazlivý. „Celou dobu si mě ponižoval, shazoval a byl zlý na Parožáka a teď chceš jít s námi jako by se nic nedělo?! Ty se budeš mít vždycky dobře - tvoje maminka je sestra Vůdce, který už nemá syna. A tvůj tatínek je už starší velmi vážený jelen, na jehož syna by si nikdo nedovolil sáhnout! Jak se vůbec opovažuješ o něco takového žádat?”

Skvrnitý se zarazil. Tohle od kamaráda nečekal. I tak měl tu odvahu stále mluvit.

„Jste celkem odvážní, když mi tohle říkáte. Víte, že můžu říct Vůdci, že jste zdrhli proto, že máte na vraždě Řasy taky podíl? A že můžu poslat jeleny, aby vás našli a potrestali?”

„Zmizí odsud!” zařvala Hříva tak, jako ještě nikdy. Vyběhla ke Skvrnitému, který se okamžitě rozběhl pryč.

Pejsek posmutněl nad tím, že musel být takhle krutý ke kamarádovi. Ale prohlašovat o nevinném kolouškovi, že zabil svou matku je vážně přes čáru, i kdyby se nejednalo o něho samotného.

„Hřívo, vážně udělá to, co říkal?”

„Ne, neudělá. Díra pod plotem je malá, já a ty jsme jí prolezli, Parožák taky, je jen o rok starší než já, ale ostatní jeleni z naší obory nejsou tak štíhlí, aby se jim to povedlo. Jsou tam totiž železné trubky od Prašivců. Ty jsi tak útlý, že si je ani necítil, ale já mám od nich modřiny.” poukázala na své levé stehno a vážně bylo pohmožděné. „Divím se, jak z toho vyvázl Parožák.”

„Ano, ale i tak může něco požalovat Vůdci.”

„Na to nemá odvahu. Cítím, že ani on by si nedovolil něco takového říct. A obzvlášť kvůli tobě.”