Mazlivý na to celý den nemohl přestat myslet. Jeho sestra teď možná žije na druhém konci světa. Nebo už je dávno po smrti.
Maminka mu řekla, ať si jde hrát s druhým mládětem - to znamená Skvrnitý. Stála kousek od Mazlivého a povídala si se Sedmikráskou, matkou Skvrnitého.
Pejsek ale neměl náladu. Teď by si radši povídal s Parožákem, ale to by se nejspíš mamince nelíbilo.
Je snad Parožák tolik nenáviděný proto, že jeho maminka utekla? On přece za nic nemůže. Není nijak zvlášť namyšlený, jak ho popisují ostatní.
„Hej, Mazlivý! Jak se máš?” ozval se Skvrnitý. Měl celkem dobrou náladu, což Mazlivého udivilo. Asi si jí dlouho neudrží.
Byl na Skvrnitého dost naštvaný za všechny ty podrazy. Za to, že ho práskl. Tohle přece kamarádi nedělají. Navíc je starší než Skvrnitý, což se dozvěděl nedávno.
„J-Já bych se ti chtěl omluvit, Mazlivý. Promiň. Nevěděl jsem, co dělám. Nedošlo mi, že z toho budeš mít ehm... problém.”
Mazlivý si ho zkoumavě prohlížel, jestli něco nechystá, ale pak pokynul hlavou.
„Ano, odpouštím ti. A co budeme dělat teď?”
„Pojď si zazávodit! Jo, jen pojď! Myslím, že jsem se zlepšil, tentokrát tě porazím, Mazlivý!”
„To si nemyslím.”
„Vážně? Tak to dokaž!”
Skvrnitý se rychle rozběhl a Mazlivý ho následoval. Úspěšně ho doháněl, ale Skvrnitý se nedal.
Závodění aspoň Mazlivému ulevilo od zlých myšlenek. Je rád, že má zase kamaráda zpět.
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
