🦌🌲 4. Kapitola 🌲🦌

77 17 2
                                    

„On to tak nemyslel...” snažila se situaci zachránit maminka.

„Že ne? A co to tady podle tebe povídal, Řaso? Myslíš, že jsem tak hloupý, abych takové věci přehlédl?”

Hlas Vůdce Mazlivého děsil. Přitiskl se k mamince ještě silněji a doufal, až tahle situace pomine.

„Samozřejmě, že nejsi hloupý, jsi náš Vůdce - nejchytřejší jelen v celé oboře. Tohle bych si k tobě v životě nedovolila.” sklonila hlavu Řasa. Vůdce si odfrkl a povýšeně odkráčel pryč.

Řasa se otočila na svého kolouška a vyčítavě mu přednášela řeči o tom, jak je Vůdce vážený a takové věci si nikdo nesmí dovolit. Mazlivý ale dobře věděl, že než je Vůdce přistihl, maminka proti jeho řečím moc námitek neměla.

„Můžu už jít za ostatními?” zeptal se po několika dlouhých minutách Mazlivý, když jeho maminka domluvila. Řasa si povzdechla: „No dobře, ale buď hodný a hlavně opatrný! S nikým se nehádej - starší má vždycky pravdu. A nevyrušuj nikoho od jídla. A... Ale hlavně dej pozor na sebe, vždyť víš, že si to nejbližší, co mám, potomečku můj.”

Mazlivý nad těmi řečmi jen protočil oči. Vždyť se od ní vzdálí jen na pár metrů...

„Viděls, jak strejda toho drzého kolouše nabral na parohy? Za to hanbou týden nevyleze z doupěte!” vřískal nadšeně Skvrnitý, když k němu Mazlivý přiběhl. Tušil, že bude takhle hrdě mluvit, upřímně ho to moc nezajímalo, ale neměl to srdce nevyslechnout kamaráda.

„Ano, viděl. Ale myslím si, že Parožák si takové špatné ohlasy nezasloužil. Vždyť se bil dobře...”

„Že nezasloužil?” hleděl na něj nevěřícně Skvrnitý. „Co si o sobě myslí? To je vážně tak namyšlený, aby mi přebral Vůdcovství?!”

Mazlivý se nad slovy jeho kamaráda zarazil. O tom, že neměli mluvit o něčem špatném o Vůdci nebylo pochyb. Ale že by se Skvrnitý takhle veřejně nestyděl říct svůj názor? Mazlivý si ale sám v duchu říkal, že spíš žárlí, protože někdo další se chce stát Vůdcem taky.

„No, neber si to zle, Skvrnitý, ale já si nemyslím, že budeš Vůdcem.”

„Cože?! Hele Mazlivý, co ty o tom víš. Jsem celý můj strejda, možná i lepší. A navíc, starší mají vždycky pravdu.”

Mazlivý ucukl. Tak přece rada maminky, že starší mají pravdu, byla k využití.

Jelení ParožíKde žijí příběhy. Začni objevovat