„Nechápu, co je na tom tak zlého, Skvrnitý...” povzdychl si koloušek, když říkal svému kamarádovi o novém jméně. Mladí jelenci sice nemají jména, ale dávají si je mezi sebou, aby se trochu rozeznali.
„Že nechápeš, Mazlivý?” oslovil Skvrnitý svého kamaráda taktéž přezdívkou, kterou si koloušek vysloužil díky svému kamarádství s lidmi.
Skvrnitý pokračoval: „Ten chlápek, který tady stále chodí není jen tak obyčejný prášivec. Copak sis toho nevšiml? Stará se o nás a on nám vybírá jména. Ovšem, až budem praví paroháči. Tadyti prašivci, co jim říkáš lidé, se o nás ale nestarají. Jen se koukají. Nevím proč, ale je to tak.”
Koloušek s přízviskem Mazlivý kýval hlavou. Jeho kamarád je minimálně o měsíc starší než on a tak každé jeho slovo považuje za svaté. To, co mu neřekla maminka, to mu řekl Skvrnitý. Není se čemu divit, že všechno zná, jeho maminka je třetí nejstarší laňkou ve smečce. Ta dostala to nejkrásnější jméno že všech - Sedmikráska. Je to sice stokrát lepší než Pejsek, ale i tak byl Mazlivý pyšný, že má jméno předčasně.
Blížil se večer - čas vylézání. Mazlivý to tolik nevnímal, protože byl na sluníčku pořád, ale ostatní jeleni byli zalezlí buďto v domečcích nebo pod stromy. Nesnášeli hřejivé léto. Mouchy byly pro ně ty nejotravnější potvory na světě. Často jim proti nim ani nepomáhal stín.
Teď už se ale mouchy stáhly jinam a oplocená pastvina se začínala plnit váženými jeleny.
„Pojď sem.” sykla maminka na svého kolouška Mazlivého. V tomhle zmatku vždycky chtěla mít své mláďátko pod kontrolou. Pejsek jen nepříjemně vzdychl a přišel k mamince.
Sledoval Skvrnitého, jak se zapojuje do řeči se staršími. Sedmikráska si ho nemohla vynachválit. Skvrnitý se často předváděl, ale hlavně slídil kolem ostatních, aby něco pochytil. I když se zdál namyšlený, stejně ho měl Mazlivý moc rád. Nikdo bližší, kromě něho maminky, pro něj nebyl.
„Řaso, jak se má tvůj koloušek? Je zdravý?” zajímala se mladá laň, která vždycky toužila po potomkovi.
Maminka Mazlivého jí stručně vypověděla o jeho problému s Prašivci a mladá laň jménem Hříva chápavě přikyvovala.
„Ustupte!” prohlásil jeden jelen za běhu. „Přichází Vůdce.”
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...
