Svatební Henna

Čtyřicátá třetí kapitola

Alia zavřela okno na zahradu- Kush opět trval na tom, že by nebylo dobré, aby jej někdo viděl- a padla zpátky na postel. Shrábla do náruče jeden z polštářů, objala jej a za chvíli Do něj zabořila i obličej, aby utišili to štěstí, které ji naplňovalo a nezačala radostí křičet. Ještě před několika dny by ji ani ve snu nenapadlo, že bude někdy takto šťastná. V úterý byla dokonce přesvědčená, že si S ní bohové hrají, jak s nikým jiným na světě a že je jejich hračku u které čekají, kolik toho vydrží. Ovšem dnes už věděla, že bohové jen chtěli její štěstí a tak ji Kushe znovu přivedli do cesty. A že tentokrát už ji v životě zůstane.

Netušila jak je možné, že je jeden člověk schopen cítit tolik lásky a štěstí, aniž by jej to mohlo rozervat na kusy. Už se nemohla dočkat, až skončí obřad a ona bude Kushovou manželkou. Paní Malhotra. Z institutu manželství se ji vždy zvedal žaludek a premisa manželství- tedy, že dcera, jakožto majetek otce se stává ženou, majetkem manžela, se ji neskutečně protivila. Ovšem když byla s Kushe, tak se necítila jako jeho majetek. Sice cítila, že je jeho poklad, který by nejraději zamkl do nedobytného trezoru, ale i přesto věděla, že ji bere jako rovnocenného partnera, na jehož názor vždy dá. Nebude pro něj služkou, ale ani krkem, který šikovně hýbe hlavou, aniž by ta o tom věděla. Kdepak. Budou jedna hlava o všem rozhodující společně.

Stačilo jej pozorovat v noci. Zlíbal ji celý obličej a ramena a bylo znát, že by ji nejraději polibky zahrnul i zbytek těla. A také, že by chtěl mnohem více. Ale čekal, až co udělá ona. Nijak nenaléhal. Neřekl ani slovo. Pomalu postupoval níže, dokud jej jemným pohybem nezastavila. Ve tmě cítila, jak v chvíli bojuje s touhou, která mu zmítá tělem (a že její touha nebyla o nic menší, ale zařekla, se, že tentokráte počká do svatby), ale ani tak se nepokusil překročit hranici, kterou nastavila a jen ji pevně objal, jako by se bál, že mu do rána zmizí. To na ni tolik zapůsobilo, že málem sama porušila svoje předsevzetí a servala z něj košili a kalhoty. Ale ovládla se. Chtěla, aby jejich svatební noc byla jedinečná a bála se, že by o tu jedinečnost přišli, kdyby ji prožili o den dříve.

A tak spala do rána v jeho obětí jen proto, aby ji ráno probudil jeho teplý dech na jejím čele a upřený pohled jeho hnědých očí.

"Už jen pár hodin a budeš jen moje," zašeptal místo přání a políbil ji na čelo. Nic neodpověděla a jen se mu ještě více skulila do náruče. Neměla nejmenší chuť jej kamkoliv pustit i když moc dobře věděla, že pokud chce jejich "šťastně až na věky", tak ji nic jiného nezbude. A tak jej nakonec vyprovodila ze svého pokoje a zamířila do koupelny.

Zrovna se ji podařilo nádherně napěnit šampón, který ji začal stékat po čele do obličeje, když zaslechla, jak se k ní snaží někdo dobít. Nevěnovala tomu pozornost. Však je to za chvíli přejde. Ovšem, ať se ji do pokoje snažil dostat kdokoliv, tak rány byly číndál větší a přes tekoucí vodu a dvoje zavřené dveře k ní začal pronikat křik. Rychle tedy spláchla pěnu, co měla na obličeji a jen tak trochu propláchla vlasy- pořádně je vypláchne později, zabalila je do ručníku a ještě mokrá se nasoukala zpět do svého spacího trika a kraťásků a zamířila ke dveřím do pokoje.

"Už běžím!" křikla směrem ke dveřím, když se soukala do bílého hotelového županu. Ne že by to pomohlo, protože ať se z jejich dveří snažil třísky udělat kdokoliv, tak ji vůbec nebral na vědomí. Doběhla k těžce zkoušenému vyřezávanému kusu dřeva, odstrčila kovovou západku a do jejího pokoje se nahrnula dobře polovina jejich příbuzných- jak těch současných, tak těch budoucích- v čele s panem Malhotrou.

"Co to má znamenat?" začal ji budoucí tchán mávat před obličejem nějakými papíry.

"Co co má znamenat?" rozhlížela se Alia nechápavě kolem sebe a snažila se najít někoho, kdo by ji vysvětlil, co tento zmatek, kdy na sebe lid pokřikují věci, které ji absolutně nedávají smysl vysvětlil.