Svatební Henna

Devatenáctá kapitola

"Takže, teď mi pěkně všechno řekni!" obrátila se Deepika na kamarádku poté, co se posadila na její postel, "nejdříve si ho vzít chceš, poté si jej vzít nechceš a dneska ráno s ním jdeš na procházku a koketuješ s ním u snídaně. Takže jak to je?"

"Stále si jej nechci vzít. Jenže všechno je to tak složité. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o Singhardovi?"

"O tom klukovi ze Španělska? O tom hajzlíkovi, co se tvářil jako pan dokonalý jen proto, aby se ti dostal do kalhotek a ty mu na to skočila jako hloupá husa?"

"Ano ten," dívka střelila po kamarádce pohledem opravdu nemusíš být tak hnusná a všechno mi to připomínat. "No, tak, jak se ukázalo, Singhart se ve skutečnosti jmenuje Kush Malhotra."

"Počkej, cože? To jako, že..."

"Přesně tak," Alia se posadila vedle kamarádky a začala ji všechno vysvětlovat. Jak chtěla utéci, ale Kush ji přesvědčil ať to nedělá, co se podle něj před pěti lety stalo a jak spolu včera uzavřeli dohodu – jen ranní nepříjemnost vynechala. Deepika ji celou dobu pozorně poslouchala a snažila se přijít na to, co Alia skutečně cítí. A co z toho plyne pro ni.

"Nejhorší je, že absolutně nevím, co mám dělat. Utéci nemohu. Nejsem v bollywoodském filmu a pochybuji, že by mě potom doma uvítali s otevřenou náručí a úsměvem na tváři. A ano, už jsem přistoupila na Kushův návrh, ale nevím, jestli to vydržím. Nemohu se mu celou dobu vyhýbat, jenže..."najednou se odmlčela. Bála se toho, co by po jenže následovalo. Toho, že se mu nemůže vyhnout jenže v jeho přítomnosti zapomíná na to, co jí udělal. Že se bojí, že mu uvěří a odpustí, že se ji ráno líbilo v jeho náručí a musela se přemáhat, aby jej od sebe odstrčila? Co když se nejvíce bojí toho, že by mu zase mohla věřit? A on by ji znovu vodil za nos? Co když se ji snaží znovu oblbnout jen proto, aby zachránil čest rodiny? Přeci jen by pro něj byla neskutečná ostuda, kdyby jej nevěsta nechala stát u oltáře. A nepošpinilo by to jen jeho. Rodiče by nemohli vyjít na ulici, aniž by si na ně někdo ukazoval. A Maya by pravděpodobně měla problém sehnat ženicha. Měla vůbec na to, aby jim to opravdu udělala? Za těch několik měsíců si celou Malhotra rodinu neskutečně oblíbila. Navíc ráno vypadal, že o ni má opravdový strach.

"A co chceš tedy dělat?" vytrhla ji z myšlenek Deepika. Alia ji za to byla neskutečně vděčná.

"Nevím. To je na tom to nejhorší."

"Mám ti nějak pomoci?"

"Když vymyslím jak, tak si řeknu," usmála se Alia na kamarádku a začala si rozepínat knoflíky na přední straně žlutomodrého pandžábí – oděvu sestávajícího z kirti, halenky v délce zhruba do půli stehen a kalhot.

"A co je dnes v plánu, dle harmonogramu?"

"Nic. Tedy večer je zábava pro mladé," naznačila rukama uvozovky, "tedy rozlučka se svobodou, ale jinak je volný program. Tak jsem si říkala, že bychom se zajeli někam podívat. Co ty na to? Někdy kolem poledne. A mohlo by nás jet víc. Aut je tady dost."

"Takhle se chceš vyhnout svému problému?"

"Dočasně."

"A proč se vlastně zase převlíkáš?"

"Tohle pandžábí je určeno jen pro některou z událostí v harmonogramu."

"Cože?"

"Matka mi nakoupila hromady oblečení určených jen na konkrétní body z celého svatebního programu. Mimo jiné i tohle pandžábí, které stálo víc než vybavení mojí ložnice v Paříži. Rozhodně jej nechci zničit."

"Teď si děláš srandu, že ano?"

"Ne."

"Kolik máš na těch pár dnů nakoupeného oblečení?"

"Raději jsem to ani nepočítala. Mám pocit, že se matha ji zbláznila. I když Kushova matka a nani ji ji v tom silně podporovaly. Jen na zítřejší sangeet mám troje šaty. A to je před tím ještě mejendi. Mám dojem, že zítra nebudu dělat nic jiného, než že se budu převlékat."

"A to se ti chce?"

"Nechce. Jenže jsem se k tomu uvázala. Ty jsi nikdy nebyla na žádné pravé indické svatbě, že? Když nevyměníš minimálně patery šaty denně, tak jsi vlastně na svatbě ani nebyla," Alia, která již skvostně vyšívané pandžábí vyměnila za zelenou sukni od polosárí a obyčejné šedé triko, se znovu posadila vedle kamarádky.

"Mohu se ještě na něco zeptat? Kolik ta svatba stála? Vždyť vy byste mohli konkurovat i Pryance Chopře a Nicku Jonasovi."

"Jediný rozdíl bude asi v tom, že nás čeká jen jeden obřad a ne tři," zasmála se Alia a pokračovala, "není to nejhorší. I když je pravda, že Divya měla menší svatbu. Myslím si, že se rodiče rozhodli dát do svatby všechny peníze, co pro mě měli našetřeny na věno. Udělala jsem chybu. Zakázala jsem jim dát mi věno v jakékoliv podobě – Divya si nechal přispět na vybavení domu a Jayi část vnutili, když se narodila Aisha a zbytek, když se Vis rozhodl otevřít restauraci. Dala jsem si tedy pozor, aby je něco z toho nenapadlo. A Kush mě v tom podpořil, takže si pohlídal své rodiče, aby se to také nesnažili nějak obejít. Jenže svatbu jsem nechala téměř v jejich režii. Zrovna jsem měla povinnosti v Paříži. A připravovala jsem výstavu v Londýně. Byla jsem v ateliéru osmnáct hodin denně. I víc. A oni pořád volali a posílali mi webové stránky různých hotelů a návrhy šatů. No, a tak jsem řekla, že je mi to jedno, ať dělají, jak myslí. Pohlídala jsem si jen pár maličkostí. Jako například to jídlo. Jenže zbytek jsem nechala na nich. Kdybych věděla, že matha ji se dokonce rozhodne pro svatební sárí od návrháře, tak do toho rozhodně zasáhnu."

"Ty máš svatební sárí od návrháře? A to mí říkáš až teď? Kde je? Hned mi ho ukaž!"

"Nemám jej tady. Dovezou ho až v sobotu ráno."

"A kolik stálo?"

"To asi ani nechceš vědět...Dobře. Stálo skoro osm crore."

"V rupiích? To je... moment," Deepika vytáhla z kapsy kalhot telefon a rychle do něj něco naťukala, když ji telefon sdělil cílovou částku jen tiše hvízdla. "Teď si ze mě děláš srandu. Ty má šaty za víc jak devět tisíc liber? Kolik pro tebe rodiče měly našetřeno na věno?"

"Nevím. Ale vím, kolik dali za Divyinu svatbu. A pro mě měli nejspíše našetřeno stejně. Plus to věno. Kdybych otce neznala, řekla bych, že poslední rok nedělal v práci nic jiného, než že si říkal o úplatky."

Film: Khoobsurat

*Crore je v Indii množstevní označení pro určitou částku. Třeba jak u nás meloun, nebo litr, či kilo. Konkrétně jeden crore= 100 000. Tedy 8 crore= 800 000. Což je při současném kurzu cca 270 000 Kč. Ano, za značkové svatební saree dáte tolik, co za auto. A to je tato částka ještě malá, protože je celkem normální, že za něj dáte klidně i půl milionu. Samozřejmě si to nemůže dovolit každý (málokdo). Na uklidnění – Třeba v Americe se za normální svatební šaty platí podobné částky.

PS: Už jsem se vám chlubila, že mám za sebou i jeden otitulkovaný film? Jsou to sice už dva roky, ale i tak z toho mám radost. Tím filmem je Khoobsurat (ano, dělám si reklamu). Takže pokud se na tuto příjemnou romantickou komedii od Disneyho, inspirovanou Popelkou rozhodnete podívat, tak vězte, že celý překlad je ode mě. Včetně písniček (která tam je jenom jedna a film má krásné dvě hodinky, takže jedna z ideálních voleb pro začátek s Boll., protože vás, jako nezkušeného diváka, neutlučou písní na každém kroku :D a nekonečnou stopáží). Tahle píseň (v hlavičce) je jen u titulků, ve filmu se ji bát nemusíte :D