Svatební Henna

Třicátá sedmá kapitola

Když Aamir dorazil do jídelny Alia s Kushem už dávno seděli u společného stolku, potichu si povídali, usmívali se na sebe a oba dva naprosto ignorovali talířky s ovocem a vejci, které si ke stolu donesli a to i přes to, že Alia mezi nimi občas v rámci gestikulace zašermovala vidličkou, kterou po celou dobu držela v pravé ruce.

Nandal si na talíř několik lžic míchaných vajec a dvě placky allam, několik na tenko nakrájených kousků žakie* a pár plátků manga, do skleničky nalil ještě se kouřící chai a rozhlédl se po místu k sezení. Dva stoly od snoubenců si všiml sedící Mayi ve společnosti o něco mladší dívky. 

Sice to bylo blíž k Alii než chtěl v tu chvíli být a rozhodně se mu nelíbila přítomnost ještě jedné dívky, ale Maya byla v místnosti jednou osobou s kterou se mu dobře povídalo.

"Mohu si přisednout?" postavil se vedle jejího stolu s talířem jídla v jedné a hrnkem čaje v druhé ruce. Připadal si znovu jako školáček, který se snaží najít své místo. Ani nevěděl, kolikrát takto stál u něčího stolu a doufal, že ten někdo mu dovolí si vedle něj sednou a on nebude muset sedět u stolu sám, jako by byl na hanbě a aby celá škola nevěděla, že nemá kamarády. Tedy dokud s ním do školy nezačala chodit Alia, která se s ním začala ihned kamarádit a přesvědčila k tomu i Jayu a Prakashe, takže pak s ním sedávali u stolu všichni. Z Prakashe se nakonec stal i jeho nejlepší kamarád a jejich přátelství kupodivu vydrželo až dodnes, kdy Aamir byl u přítele na návštěvě snad každý měsíc a jeho děti mu říkali strejdo.

"Jasně, přisedni si," usmála se na něj Maya a významně se podívala na dívku vedle sebe.

"Jo, posaď se," vyhrkla dívka jako když do ní uhodí a zvedla se, "já už byla stejně na odchodu." Aamir sjel pohledem na skoro plnou misku müsli, ale nic neřekl a posadil se na protější židli, takže se ocitl vedle o několik let mladší dívky.

"Co vlastně děláš? Víš vím toho o tobě už hodně, ale ještě si mi neřekla, co děláš."

"Ještě studuji. Ekonomiku."

"Neřekl bych, že zrovna toto si vybereš."

"Nevybrala. Teda ne přímo. Nevěděla jsem, co chci studovat. Vlastně ani nevím, co bych chtěla dělat. Věčně závidím Kushovi to jeho odhodlání. Od mala chtěl točit filmy. Teda nejdříve chtěl být slavným hercem jako Amitabh Bachchan nebo Dharmendra. Jenže pak zjistil, že ti ty příběhy nevymyšlí. A tak se někdy ve dvanácti rozhodl, že bude režisérem a šel si tvrdě za svým. To mě je dvacet a vůbec netuším, co od života chci. No a tak, když jsem se musela rozhodnou, tak jsem dala na doporučení otce, že ekonomie je dobrá věc. A taky zdravotnictví. Jenže já nesnáším pohled na krev. A navíc jsem ráda, že zvládnu tuhle školu, je zázrak, že mě ještě nevyhodili. Co bych dělala na medicíně?" dívka se začala sama smát své nedokonalosti a programátor se k ní přidal. Její bezstarostnost jej ohromovala. Zjevně jí nic nešlo, nevěděla, co s ní bude, nebo dokonce jestli vůbec vystuduje a vůbec ji to netrápilo. Zjevně to bylo dáno i vědomím, že její otec ji nikdy nenechá na holičkách a i kdyby se něco pokazilo, tak ji pomůže, ale i tak jej to okouzlilo.

Ve srovnání s Aliou byla opravdu bezstarostná. Dívka jeho srdce byla impulzivní a občas lehkomyslná, ale rozhodně nebyla bezstarostná.  Opravdu bezstarostná. Vždy ji něco trápilo. Myslela na rodiče, na sny, které si chce splnit, na ostatní. Aamir věděl, že kdyby nyní Mayi řekl "Pojď utečme spolu," tak uteče a ani se na nic nezeptá. Ani se neohlédne. Chtěl být stejný. Alespoň následující dva dny se ničím netrápit.

"Takže ty nemáš žádné plány do budoucna?" podíval se na ni.

"Ne. Nemám. Tedy mám, ale je to spíš takový sen, než plán. Ale jestli přijde a kdy, to nevím. Ale věřím v něj."

"A jaký je ten sen?"

"Neřeknu, smál by jsi se mi."

"Slibuji, že se smát nebudu."

"Přísaháš?"

"Ano."

"Dobře. Víš... on je to opravdu spíš sen. A vážně se nesměj. Sním o tom, že potkám muže, do kterého se zamiluji. A on se zamiluje do mě. A budeme spolu žít až do smrti. Vím, že to zní spíše jako fantazie malé holky, ale..."

"A to je všechno?" zeptal se opatrně a nevěřícně Aamir.

"Copak je málo chtít od života lásku? Ale ne není to všechno. Nechci mít žádné vysoké školy a vlastní kliniku, nebo firmu a od rána do večera být v práci a lítat po celém světě. Kdepak. Já chci žít jednoduchý život. Najít si milujícího manžela, vychovávat s ním děti, starat se o domácnost a podporovat jej.  Vím, že je to hloupé, ale..."

"Naopak. Je dobře, že víš, co chceš."

"Víš dnešní době je těžké toto někomu přiznat, je vlastně skoro vulgární říci nahlas, že od života nechceš nic víc než spokojenou rodinu a manžela. Je to pomalu to nejhorší, co můžeš říci. A to i tady v Indii, kde spousta mužů hledá poslušnou manželku."

 "To, že se to někomu nezdá dost dobré, neznamená, že to není dobré. Víš nejdůležitější je jít si za svým štěstím, protože smyslem života je štěstí."** 

"Jo to máš asi pravdu," usmála se na něj. Její úsměv mu opravdu zpříjemnil jinak mizerné ráno, protože s úsměvem na tváři vypadala jako kouzelná víla z pohádek pro děti a jak si s ní povídal dále zjistil, že má již vymyšlena jména pro děti- pro holčičku Kajal a pro chlapce Vijay- a dokonce i pro psa a kočku. Vykládala o tom s až dětským nadšením, takže to spíše než plány na ulovení ženicha působilo jako plánovaní prázdninového výletu do Země Nezemě. V očích ji poblikávali hvězdičky radosti a Aamir jen tiše naslouchal a po chvíli si začal představovat, jaké by to bylo, kdyby někdo v podobných plánech počítal s jeho maličkostí.

"Musíme si promluvit," pronesla bůhví odkud objevivší se Deepika z ničeho nic, nepočkala ani na odpověď ani na pozvání a posadila se na jednu z volných židlí a položila před sebe velký hrnek kávy. Zároveň s jejím bleskovým příchodem se kolem stolu rozhostilo trapné ticho a puch spáleného tabáku.

"Cože?" podíval se na ni překvapeně Aamir.

"Musíme si promluvit. Ihned." pronesla dívka tónem, kterým jasně dávala najevo, že nechápe, co na tomto jednoduchém sdělení Aamur nechápe.

"My tady ale snídáme," ukázal na sebe a ženichovu sestru mladý muž.

"Dobře. Tak až dojíš dojdi za mnou na střechu," Dívka zvedla hrnek, který si před okamžikem donesla a zamířila k vchodu do místnosti, kde se minula s Laksmanem a Josephem, které vůbec nebrala na vědomí.

Ovšem téměř všichni ostatní si jich všimli a zmlkli. Pohledy celé místnosti přešly z čerstvých snoubenců na Harsleen Kapoor a poté znovu na ně. Žena se postavila, chvíli pozorovala syna neschopna slov. Nakonec odložila lžíci, kterou stále držela v ruce na stůl a zamířila k východu s pohledem upřeným na dveře, aby jím omylem nezavadila o syna nebo jeho milence, když kolem nich procházela. Krok za ní šel se sklopenou hlavou Chuder Kapoor a když procházel kolem syna jen se na něj provinile a zároveň omluvně usmál. Jo položil svému budoucímu muži ruku na rameno a povzbudivě jej stiskl. Poté oba zamířili k rautovému stolu, čímž dali všem ostatním najevo, že vystoupení skočilo a oni se mohou vrátit ke svému jídlu a svým debatám, což všichni poslušně uposlechli.

Film: Eega

*žakie- je plod chlebovníku (jackfruitu). Jinak chuťově je to v syrovém stavu celkem sladké ovoce a dalo by se přirovnat k něčemu mezi banánem a ananasem (alespoň mě to tak chutná). Po uvaření to všechnu sladkost ztrácí, ale je to dokonalá alternativa k masu.

**Smyslem života je štěstí- Tady se nechci chlubit cizím peřím. I když to není citát z žádného filmu. Autorem tohoto citátu je jeho svátost Dalajláma (čtrnáctý).