Svatební Henna

Osmnáctá kapitola

Snídaně, konající se ve vyzdobené místnosti v přízemí hotelu, se zúčastnili všichni příbuzní snoubenců, kteří v tu chvíli byly poblíž – velká část hostů měla dorazit až během následujícího dne až dvou a spousta z nich byla pozvána teprve na svatební obřad. To znamenalo, že se k několika stolům posadilo osmdesát dva lidí. Z celkového počtu sedmi set dvaceti pozvaných hostů. Sice se počítalo s tím, že nepřijdou nakonec všichni, ale bylo více než pravděpodobné, že spousta hostů si s sebou vezme ještě někoho navíc. Takže s jídlem během posledního svatebního dne se počítalo pro osm set padesát strávníků. Aliina i Kushova matka si obě stěžovaly, že je to pořád málo a že by se mělo pozvat ještě více lidí, ale Alia je velmi výrazně upozornila, že je to její svatba a že si nepřeje více jak pět set lidí (a kdyby bylo úplne po jejím tak hostu nebude ani dvě stě, proste jen nejbližší rodina a přátelé,, jenže právě kvůli nim musel byt počet navýšen, protože co by tomu řekli lidi). Její otec s přihlédnutím k rozpočtu, který na svatbu měli a který rozhodně nebyl malý, ale také měl svoje meze, toto její rozhodnutí podpořil.

A tak se rozlehlou místností, která spíše připomínala halu, nesly zvuky konverzace, cinkání příborů o talíře a různých skřeků vydávaných dětmi od jednoho do desíti let. Na několika hostech, včetně Deepiky, bylo znát, že by jim daleko více prospělo ještě si poležet v posteli než naslouchat hlavu třeštícím zvukům vydávaných tímto malým davem.

Do toho všeho, k radosti nejen lidí s kocovinou, se začal jeden z Kushových strýčků ještě z předchozího večera mírně omámen dožadovat na pořadatelce jiného jídla, než které jim bylo nabízeno.

„Co to má být toto?" plival sliny na drobounkou dívku, která nesla na stůl s rautem novou mísu s ovocem, "chápu, že včera bylo úterý*, takže se nepodávalo žádné maso, ale dneska by se na ten stůl mohlo dát něco pořádného, ne?"

„Pane já se omlouvám, ale..." postavila se mezi nebohou dívku a rozohněného muže pořadatelka.

„Žádné ale! Prostě mi doneste něco s masem."

„Pane, mi tady ale nic s masem nemáme."

„Cože? To si ze mě snad děláte srandu!"

„Pane Ganapuli," zasáhla do rozhovoru rázně Alia, která si před tím zjistila mužovo jméno od Mayi, "vzhledem k tomu, že naše rodina i rodina Malhotra jsou vegetariánské, jsme se rozhodli svatbu udělat také plně vegetariánskou."

Pan Hanjinder Ganapuli se nadechoval, aby budoucí paní Malhotra sdělil, co si o jejím výběru jídla myslí, když se proti němu postavil další oponent.

„Masir ji," oslovil strýce z matčiny strany Kush, který se postavil vedle nevěsty, "s Aliou jsme se o tomto několikrát během příprav bavili a je to věc, na které se oba shodneme. Ani jeden z nás nejí maso. Stejně jako velká část příbuzenstva. Nevidíme tedy důvod, proč by kvůli naší svatbě mělo umřít nějaké zvíře. Takže si buď můžeš dát tady idli," podal strýci mističku s rýžovými vařenými koláčky u nichž stáli, "nebo si pro mě za mě zůstaň hladem."

Ženich uchopil, možná trochu nevhodně, nevěstu kolem pasu a odvedl ji od bezmála šedesátiletého muže, který byl naprosto šokován neuctivým chováním svého synovce. Po třech krocích se dívka z mužova sevření vykroutila a šla si sednou ke stolu, Zjevně nechtěla být v mladíkově blízkosti více, než bylo nezbytně nutné. Kush si toho buďto nevšiml, anebo se rozhodl to absolutně ignorovat a posadil se vedle ní, načež ji nevychovaně sebral jeden z koláčků a rozhlédl se po všech přítomných.

„Naše rodiny si zjevně velmi rozumí."

„Ano. Padly si do oka hned při první návštěvě v Kalkatě. I když Divya říkala, že tvoje nanu ji se chovala opravdu hrozně."