Svatební Henna

Dvanáctá kapitola...

Tenkrát

"Opravdu ti mohu návštěvu Goa doporučit. Je tam prostě všechno," mladík se nadšeně podíval na naproti sobě sedící dívku, která se právě zvonivě rozesmála.

"Hlavně pláže a bary, že?" uličnicky na něj mrkla, "ale rozumím ti. Takhle na mě působil Bath. Podle mě nejkrásnější město Anglie. Když se procházíš mezi těmi bílými domky, tak si připadáš, jako kdyby jsi se propadl do knih Jane Austenové. Byla jsem tam poprvé před třemi roky. Sestra se hlásila na taneční školu v Bristolu a tak mě vzala s sebou. Miluje tanec a je v něm opravdu dobrá. Tančí, co si pamatuji. Jen ti hlupáci na škole to neviděli a nevzali ji tam, což je škoda. Ale jak se říká všechno zlé je pro něco dobré. Nakonec se prosadila sama.

No každopádně jsme tenkrát byly v Bristolu čtyři dny- spaly jsme u jejího kamaráda," Alia naznačí prsty uvozovky a pokračuje, "a Bath je asi dvacet minut autem od něj, tak jsme se tam zajeli podívat. Nikdy nezapomenu na to kouzlo."

Zmlkla a podívala se na chlapce naproti sobě, který ji jen zkoumavě pozoroval a její jindy téměř černé oči aktuálně zesvětlené modrými kontaktními čočkami se vpíjely do jeho o něco světlejších hnědých a intenzivní pohled mu beze stopy studu oplácely.

"Mohu se na něco zeptat?" přerušila Alia nakonec ticho.

"Ano?"

"Ty jsi říkal, že jsi ve Španělsku pouze do neděle?"

"Do pondělí. V pondělí večer nám letí letadlo. Jsme v Evropě pracovně. No a někteří z nás se rozhodli si pobyt prodloužit. Ale kvůli práci a vízu tady nemůže zůstat déle než do pondělí."

"A máš nějaký plán, co dělat?"

"Zatím ne. Říkali jsme si, že se možná podíváme do Barcelony a pak se vrátíme do Madridu."

"A nechceš se přidat k nám? Jedeme přes Granadu k Gibraltaru a pak přes Sevillu do Madridu. Samozřejmě můžeš své přátele vzít s sebou."

"To zní zajímavě. Ale nebudeme tvým kamarádům vadit?"

"Kdepak. Půlku z nich stejně neznám. Jsou to příbuzní Joela, Charlènina přítele. Vlastně tady u jednoho z nich spíme, jinak by jsme už nesehnali ani ubytování."

"To mi povídej. Dali jsme za pokoj hotové jmění. A to je nějakých deset kilometrů odsud. A prozradíš mi už své jméno?"

"Ne," odpověděla dívka po krátkém zamyšlení, "dostala jsem nápad. Ani jeden o tom druhém pořádně nic neví. Co to takto nechat? Já zůstanu Alishou a ty Siddharthem. Do neděle. Nebudeme si o sobě říkat nic konkrétního, jako co děláme, kde žijeme, kdo jsou naši rodiče. Jen si budeme užívat. A když se v neděli rozhodneme, že se chceme ještě vidět, tak si sdělíme skutečná jména a vyměníme si telefon. Bereš?"

"Takže ty chceš následující dny strávit s naprostým cizincem?"

"Ale kdepak. My už nejsme naprostí cizinci. Váleli jsme se spolu v hromadě rajčat a známe se už..." dívka se odmlčela a podívala se na hodinky, "... jedenáct hodin a asi deset až dvacet minut. Nevím přesně v kolik jsme do sebe vrazili."

Alia pozorovala mladého muže naproti sobě a čekala, jak se rozhodne. Vypadal, jako by se rozhodoval, jestli je to naprosto geniální, nebo naopak naprosto šílený nápad. Alia si byla stoprocentně jistá, že to je ta nejšílenější věcí, jakou kdy udělala.

"A víš, že to je vlastně super nápad?" Usmál se Siddharth nakonec, "vždycky jsem chtěl být někým jiným. Nějakým hrdinou nebo tak něco. Takhle si to můžu na chvilku vyzkoušet."

Film: Jab Harry Met Segal

Jen taková btw. otázka, kdo pozná město na pozadí písně?