Svatební Henna

Třicátá čtvrtá kapitola

Hosté se pomalu vraceli k zábavě i když většina z nich se stale bavila o příhodě jejímž svědkem se právě stala. Někteří vyjadřovali svůj názor na to, že je to proti přírodě a že jsou to jen americké móresy a kdyby Laksman zůstal v Indii, tak si jako slušný člověk najde ženu a už s ní má i děti. Naproti tomu jiní vůbec neřešili, to, že si Laksman za životního partnera vybral může, ale to jakou tady kvůli tomu ztropil scénu, jak se choval k matce neuctivě a jak zostudil celou svoji rodinu, že si to měl nechat pro sebe a nevykřikovat to do světa před všemi těmi lidmi. A pak tu byla třetí skupina diváků, kteří jen uznale pokyvovali hlavou nad tím, jakou má mladý muž odvahu, že se ke své orientaci přiznal takto veřejně.

Laksman s Josephem a skupinou dalších šesti lidí zamířil do neosvětlené části zahrady, kde se všichni posadili do trávy. Joi uchopil svého partnera za ruce a jen jej tiše pozoroval, zatím co ostatní jej uklidňovali, že to bude určitě dobré a že jeho matka svoje slova tak nemyslela, jen ji musí dát čas zpracovat pro ni novou a asi nečekanou informaci zpracovat.

Po chvíli Aliu napadlo, jak by se její bratránek mohl alespoň na chvíli odreagovat. Nahla se k Josephovi.

"Nemáš u sebe trochu gandži?" zašeptala mu potichu do ucha. Překvapeně se na ni podíval a pak pochopil- naštěstí toto indické slovíčko znal a věděl, kam tím míří.

"Nemám, ale mám tyčinku hašiše na pokoji," odpověděl ji tiše, "zašel bych pro něj, ale nechci teď odcházet."

"Já pro něj zajdu."

"Mám jej v baťohu. Je hnědý. Měl by být v zadní kapse," odvětil a dál se ji nevěnoval. Klíč nebyl potřeba, všichni došli k názoru, že když tu bude rodina a hotel je  před nezvanými návštěvníky dobře hlídán, není potřeba pokoje zamykat.

"Pojď se mnou," chytla Alia Kushe za ruku, když stoupala, "nechci jít sama." Kusch, i když nevěděl kam, protože rozhovor mezi ní a snoubencem jejího bratrance neslyšel, se bez otázek zvedl a šel s ní.

"A kam vlastně jdeme?" začal se zajímat teprve ve chvíli, kdy vešli do útrob hotelu.

"Kluci mají na pokoji trochu čaraše. Myslím, že by to teď Laksmanovi prospělo," otočila se na něj a zamířila do míst, kde byl pokoj čerstvých snoubenců. Uprostřed chodby se zarazila.

"Co je?"

"Já nevím v kterým z těch pokojů jsou ubytováni. Pokoje nakonec přidělovala matka. Měli by být na patnáctce nebo sedmnáctce," ukázala na dveře po pravé straně, "anebo na šestnáctce," ukázala pro změnu na jedny dveře na protější straně."

"Tak se zkusíme podívat dovnitř. Stejně jsou všichni venku ne?"

"Kromě mami ji a mamu jiho. A zrovna na ně bych teď nerada narazila."

"A je některý z těch pokojů jejich."

"Ne, to určitě ne. Ti mají pokoj někde na konci chodby."

"Tak co tu řešíme, jdeme na to."

"Dobře. Otevři. Ne počkej. Zaklepej nejdříve."

Ozvalo se trojí zaklepání na dveře s číslovkou sedmnáct. 

"Nikdo se neozývá. Mohu otevřít?" otočil se Kush na Aliu, která jen v odpověď zakroutila hlavou. Otevřel tedy dveře a nahmatal vypínač, aby se přesvědčili, jestli jsou ve správném pokoji. Světlo osvítilo místnost, po které  byly rozházeny na křeslech a na prostoru mezi dvěma postelemi a na dvou židlích zjevně dívčí svršky, a stolek byl zavalen hromádkou obsahující šperky a kosmetické výrobky začínající u rtěnky a končící u šampónu. A na jedné z postelí leželi dvě postavy. Alia která už mezi tím stihla vejít do místnosti, chtěla v prvním okamžiku pokoj zase otevřít, když ji došlo, kdy ti dva jsou. Ihned za sebou zavřela dveře.

"To si ze mě děláte srandu ne? Co si myslíte, že tu děláte?" začala ihned potichu spílat Karuně a Avinashovi, kteří měli už oba svlečená trika.

"Co tu děláte vy?" osočila se na Aliu pro změnu její sestřenice a přitáhla si deku až ke krku, "ty mě šmíruješ?"

"Jo, jako bych neměla nic jiného na práci? Víš, co se mohlo všechno stát? Víš jaký by to byl skandál, kdyby vás přistihl někdo jiný? Co by to bylo za ostudu?"

"My tu jen..."

"Ty," ukázala přísně prstem na Kushova bratrance, "mlč. A hlavně mi tu teď nepovídej, že jste se jen koukali na film. A obleč se. A ty taky."

"Ať se nekouká," zašeptala s hraným vzlykem Karuma.

"Cože?"

"Ať se nekouká," zapakovala znovu, ale tentokrát střelila pohledem po Kushovi. Ten se otočil čelem ke dveřím a snažil se potlačit úsměv. Věděl, že by se neměl smát, ale tahle situace mu přišla opravdu hodně vtipná.

"Uvědomujete si, že kdyby se na toto," ukázala prstem z jednoho na druhého, "přišlo, že by se rodiny mohli rozhádat a zrušila by se svatba? A to nemluvím o tom, že tobě je teprve sedmnáct, Karumo. Na tohle máš ještě čas. Jdeme," ukázala na dveře a všichni vyšli z místnosti.

"Klidně si povídejte, ale jestli vás ještě někdy uvidím spolu samotný tak si mě nepřejte." Ještě chvíli je pozorovala, jak míří chodbou směrem k zahradě a pak zaklepala na dveře s číslem patnáct.

"Taky si jim mohl něco říci," podívala se na Kushe, když rozsvítila v dalším pokoji. 

"A co?"

"Já nevím, něco. Vypadá to, že to je jejich pokoj. Tamhle to kurti na sobě měl včera Laksman" ukázala na skříň na které vysela na ramínku tmavě modrá pánská halena a začala se rozhlížet po pokoji.

"Co vlastně hledáme?"

"Hnědý baťoh."

"Tady," zvedl po pár sekundách hledání Kush ze země zavazadlo.

"Super," Alia k němu došla a začala se v něm přehrabovat, "mám to. Dokonce mají i čilam. Museli to taky koupit včera. Co je?" podezřívavě si změřila jeho usměvavý obličej.

"Nic. Jen se mi líbilo, jak si se vedle rozčílila."

"A po právu. Znají se teprve pár dní."

"My se taky znali jen pár dní."

"Jo jenže..."

"A nebylo to z velké části proto, jak si sama řekla, že by to mohlo zapříčinit zrušení naší svatby?" Jeho úsměv se ještě rozšířil, jak ji došla slova. Sebral ji baťoh, který stále držela před sebou trochu jako štít, odhodil jej na postel a udělal k ní krok.

"No, možná," přiznala váhavě a on ucítil vůni jejího dechu.

"Takže jsi již přehodnotila svůj názor na naši svatbu?"

"Možná?"

"Takže jsem naši sázku vyhrál?"

"Kdepak. Myslím, že jsme vyhráli oba," usmála se na něj zářivě. Už na nic nečekal chytl ji za bradu, přitáhl si její obličej a jemně ji políbil. Chutnala úplně stejně jako před pěti lety. Objala jej kolem ramen a plně se ponořila do jejich polibku a vychutnávala si jej stejně jako on.

"Myslím, že by jsme se měli vrátit" odtáhla se od něj po několika minutách.

"Jo máš pravdu," vrátil se zpět do reality, "už jsme pryč celkem dlouho."

"Ty máš kapse, že ano?" strčila mu do ruky čaraš s čilamem, aby je schoval a oba se vydali ke dveřím. Když se k ní otočil zády přejela si ukazovákem polibky nateklé rty a šťastně se usmála.

Film: Govindudu Andari Vaadele

mami ji - otcův bratr

mamu ji - manželka otcova bratra

čilam- malá hliněná dýmka určená ke kouření hašiše a trávy (ano ganža je slovo indického původu a čaraš je indické označení pro hašiš)