Svatební Henna

Čtyřicátá pátá kapitola

*smoking killing*

Hodil do kufru další triko a rozhlédl se po hotelovém pokoji. Nemohl přestat myslet na tu  smsku, co mu Alia poslala. Za půl hodiny na střeše. Vážně s tebou musím mluvit. Už to bylo třicet osm minut a on se stále nemohl rozhodnout, jestli tam půjde nebo ne. 

Vážně by jej zajímalo, co mu chce říci. Jak mu chce vysvětli, to co udělala? Několik dní jej tu vodí za nos, aby ji uvěřil, že mu odpustila jen proto, aby spustila tento ďábelský plán a docílila toho, aby ani jedna z jejich rodin o svatbu nestála. Právě naopak. Po dnešním ránu si obě rodinu nebudou přát nic jiného, než aby se nikdy neocitli ani ve stejném městě, natož ve stejném domě.

Musel uznat, že to vymyslela opravdu dobře. Jen nechápal proč. Stačilo říct a on by svatbu zrušil, vždyť jí to slíbil. Nemusela jej takto vodit za nos. Leda, že by mu nevěřila. Nebo mu chtěla ublížit. Vzhledem k tomu, co si myslela, že se před pěti lety stalo, by se nedivil ani jedné z těchto možností. I tak jej to mrzelo. Hlavně protože tímto krokem ublížila i nani ji, protože ta si ji opravdu oblíbila.

Vážně by jej zajímalo, co mu chce říci, když už vlastně není co říci. Čert aby to spral. Hodil do kufru kalhoty, které měl zrovna v ruce, zpola naplněné zavazadlo prudce zavřel, sebral telefon a zamířil na střechu. 

Alia seděla na zemi, zády opřená o kamenné zábradlí a vyfukovala z úst bílý cigaretový kouř. Jakmile spatřila Kushe ihned se postavila na nohy, cigaretu hodila na zem a zašlápla ji patou.

"Konečně jsi přišel. Myslela jsem si, že nepříjdeš."

"Co chceš?"

"Promluvit si."

"Už není o čem."

"Jak, že není o čem? Kdo mě tu několik dní uháněl, že si musíme promluvit, že si jej musím vyslechnout? No? A teď mi nevěnuješ ani pár slov?" udělala k němu několik kroků, takže nyní od něj byla vzdálena jen asi půl metru, "Nebo to byl celou dobu tvůj cíl? Znovu mě zblbnout, donutit mě, abych ti odpustila, znovu tě pustila do svého srdce, aby si jej mohl zlomit? Jestli ano, tak si ještě horší než jsem myslela!" Ač na něj křičela, tak z očí ji tekly slzy a mu to v tu chvíli došlo. Jak mohl být tak hloupý? Jak mohl uvěřit, že by tahle upřímná dívka byla schopna takové levoty? Kdyby jej stále nechtěla, tak mu to prostě řekne. Teď už to věděl a nechápal, jak si jen na minutu mohl myslet něco jiného. Ihned jak mu toto všechno došlo, tak ji prudce objal a přitiskl si ji na prsa.

" Omlouvám se. Já myslel, že..."

"Že jsem to byla já?" nenechala jej ani domluvit a prudce se od něj odtáhla, "jak sis toto mohl myslet? Navíc, až já se s tebou budu chtít rozejít, tak toto bude oproti tomu procházka růžovým sadem."

"Já vím promiň," chytl její obličej do dlaní a jemně ji políbil na nos, "ovšem pokud sem to nebyl ani já a ni ty, tak kdo potom? A hlavně, jak usmíříme naše rodiny?"

"To nevím. Ale určitě na něco přijdeme,"  Alia se smutně usmála a společně zamířili k místu, kde před tím seděla.

"Jenže na to musíme přijít celkem rychle. Typuji, že nemáme víc než hodinu nebo dvě, než se rodiny začnou rozjíždět."

"Co jim všechno vysvětlit?" Alia vytáhla z krabičky cigaretu a nabídla ji Kushovi.

"Ti nás nebudou poslouchat," Kush si od ní cigaretu vzal a zapálil si, "Copak jsi to ráno neviděla? Ani nás nepustili ke slovu."

"No a co teď tedy?" Alia nešťastně položila hlavu Kushovi na rameno a jen tam spolu seděli a kouřili. Jakmile dokouřili, jen típli cigaretu a dál se, stále v tichosti, snažili přijít na to, co mají udělat.