Svatební Henna

Čtvrtá kapitola...

Alia rozčíleně vběhla do pokoje a začala se rozhlížet kolem sebe. Musela odsud ihned vypadnout. Nemohla si Kushe vzít. Možná, kdyby otce požádala, ať zruší svatbu, tak jí vyhoví. Jenže by chtěl vědět, proč si jej nechce vzít, protože, jak sama řekla, si rozuměli a rozhodně o něm nemohla prohlásit, že by byl škaredý. Kdyby se jí táta alespoň včera večer neptal, jestli si je tím jistá, tak si mohla vymyslet, že miluje někoho jiného. Takže by mu musela povědět pravdu. A to nemohla. Prostě byly věci, které se indickým otcům nemohly říci.

Zbyla jediná možnost. Musela utéci. A to hned, protože už jej nechtěla nikdy vidět, a zatímco si nadávala za ten hloupý nápad, že se poprvé uvidí až na svatbě, začala se soukat ze sukně a spodničky. Měla jej chtít vidět hned napoprvé. Alespoň na fotce. Kdyby nebyla blbá, nemusela teď být v této situaci.

Zrovna si oblékala riflové kraťasy, když někdo zaklepal na dveře. Zoufale se podívala jejich směrem a jak spěchala, tak se její prsty stávaly neposlušnými a nemohly zapnout knoflík.

"Sakra," tiše zaklela a otočila se ke dveřím, "kdo je tam?"

"Deepika. A Aamir. Pustíš nás dovnitř?"

"Jo, hned." Alia se konečně trochu uklidnila, prostrčila knoflík dírkou, uvolnila západku zámku a pustila své dva přátelé dovnitř. Jakmile vešli, zámek zase zamkla.

"Vážně chceš jít na odpolední banket v tomhle?" Prohlédla si ji Deepika od hlavy k patě.

"Ne. Vůbec tam nepůjdu. Rozhodla jsem se, že uteču." Alia se začala přehrabovat hromadou oblečení na jednom z křesel, a proto si nevšimla radostného úsměvu, který se na malý okamžik objevil na Deepičině obličeji.

"Co tak najednou? Když jsem ti to ještě před hodinou navrhovala, tak jsi byla jiného názoru."

"To jsem ještě nevěděla, koho si beru. Tedy věděla jsem, koho si beru, ale nevěděla jsem, kdo to je."

"Cože?"

"To je jedno. Aamire, otočíš se prosím." Alia ani nečekala, až Aamir splní její přání a začala si rozepínat knoflíky na přední straně čoli, které spěšně vyměnila za obyčejné bílé triko.

"A jak plánuješ se odsud dostat, aniž by tě někdo viděl?" zajímala se Deepika.

"Přes plot?" pokrčila Alia rameny a rychle sbírala do batohu životně důležité věci.

"Všimla jsi si toho ostnatého drátu nahoře, že ano?"

"No tak ho přeletím jako Hanuman," usmála se na ni Alia mírně zoufale.

"Teď je tvoje chvíle," pošeptala potichu Deepika Aamirovy do ucha a trochu ho postrčila, protože ten vypadal, že si nechá další příležitost, jak si vydobýt svoji lásku, proklouznout mezi prsty.

"Půjdu s tebou," poprvé promluvil mladý muž, kupodivu sebevědoměji, než Deepika čekala, a udělal krok dopředu

"Pokud budeš chtít," dodal nejistě a rozpačitě, než mu stihla Alia odpovědět a zase mírně ustoupil. Deepika se v tu chvíli musela hodně držet, aby si neplácla dlaní o čelo, nebo aby s ním nezačala třást, aby se konečně začal chovat jako chlap.

"Ne. Vy zůstanete tady. Nechci, aby se šířily zvěsti, že jsem utekla s milencem," podívala se na něj Alia a prohledávala zásuvky, jak se snažila najít doklady. "Teda, samozřejmě, že drby se šířit budou, ale nechci zbytečně přilévat olej do ohně. Řekla jsem Jayi, že se mi udělalo špatně a na chvilku si lehnu. Snad bude trvat, než mě začnou hledat. A vy byste pak mohli jít pro mě a potvrdit, že jsem ještě tady," vysvětlovala a za pochodu se snažila přijít na to, co ještě bude potřebovat při svém útěku. Zjevně došla k názoru, že malý baťůžek s peněženkou a kartáčkem na zuby a pár svršky jí bohatě stačí, protože si jej přehodila přes ramena a objala své dva nejlepší přátele.

"Doufám, že se zase brzo uvidíme. Měli bychom, protože rodiče mně určitě za toto zavrhnou a vy pak budete jediná rodina, která mi zbude." Když je pustila, tak se snažila tvářit odhodlaně a statečně čelit hrozící ztrátě rodiny, ovšem než stihli jakkoliv zareagovat, tak se otočila a odešla z pokoje, aby nikdo neviděl, jak ji síla udělat, co je třeba, opouští.

"Tý jo," hvízdla po zavření dveří Deepika, "ty máš ale štěstí."

"Cože?" Aamir vypadal, že stále ještě nechápe, co se stalo.

"No jen si to vem. Dvacet let tiše miluješ Aliu a když už to vypadá, že nadobro přijdeš o možnost jí říci, co k ní cítíš, tak se ona rozhodne utéci z vlastní svatby!"

"No a?"

"Ty to vážně nechápeš? Teď máš jedinečnou příležitost ji získat. Určitě jela do Paříže. Nemá kam jinam jít. Takže tobě stačí se vydat za ní. Bude bez rodiny. No a když ji pak řekneš, co k ní cítíš, tak bude souhlasit, že si tě vezme."

"Myslíš?"

"Určitě."

"A co budeš dělat ty?"

"Já? Já budu mírnit její dopady na ostatní," usmála se Deepika a v duchu už se viděla v Kushově objetí.

Film: Magadheera