Svatební Henna

Třináctá kapitola...

Nemohla Kushe dostat z hlavy. Koukala na sebe do zrcadla, zabalena do osušky si čistila zuby a pořád na něj myslela. Na to, co se stalo před více než pěti lety. Byla pravda, že se tenkrát domluvili, že si nesdělí jména. A ke všemu to byl její nápad.

Jenže ona opravdu měla za to, že to, co se mezi nimi děje, je opravdové. Skvěle si rozuměli. Smáli se stejným věcem a ač jí nikdy neřekl, čím se živí, nebo odkud je, tak si domyslela, že bude mít minimálně jednoho bratra a sestru. A že miluje film. Téměř jakýkoliv. Dokonce vyhrál jejich hádku o nejdivnější film, který kdy viděli. Myslela si, že nikdo nemůže přebít Zardoz se Seanem Connerym, který omylem viděla s Deepikou, když se vrátili domů nad ránem a nechtělo se jim spát a nic jiného v televizi nenašli. Ovšem Kush ji tenkrát trumfl filmem Něco z Alenky – šíleností s hromadou vycpaných zvířat. Prý to patří mezi nejdůležitější filmy posledních čtyřiceti let. Nehádala se.

Celé tři dny se od sebe nehnuli na krok a pořád si měli co říci. Nebyli k zastavení. A na konci společně stráveného třetího dne se nějak ocitla u něj v pokoji. Stejně jako předchozí den – to spolu usnuli na zemi, poté co Alia vypnula Něco z Alenky přesně po dvaceti třech minutách, protože prostě už nebyla schopna duševně ustát ani jeden další záběr na mluvící vycpané zvíře.

Ovšem ten poslední večer si jen povídali. Seděli naproti sobě na posteli a vyměňovali si zážitky ze školy. Bylo už hodně po půlnoci, když Siddharth náhle změnil téma.

"Chci ti říci své jméno. Víš ty poslední tři dny byly nejlepší v mém životě. Mám pocit, jako bychom se znali už z minulého života. A nechci, aby ses mi ztratila. Nedokážu si představit, že tě už nikdy neuvidím. A ano vím, že se známe pár desítek hodin, ale jsem si jistý, že tě chci po svém boku několik následujících desítek let."

Byla si tenkrát jistá, že to myslí vážně. Protože ona to cítila stejně. Taky s ním chtěla zestárnout. A tak udělala něco, co nikdy před tím neudělala. A díky němu ani nikdy poté. Přestala být opatrná. Vrhla se mu kolem krku a vášnivě jej políbila.

"Jmenuji se..." začal šeptat do jejich roztoužených rtů, ale ona jej zarazila.

"Ne. Neříkej mi to. Domluvili jsme se, že si to řekneme v neděli. A to dodržíme."

"Technicky vzato už je neděle."

"Kdepak, ta bude, až se probudíme."

Tenkrát to bylo poprvé, co se odevzdala nějakému muži a on jí zlomil srdce. Lhal ji jen proto, aby dosáhl svého. Kdyby spolu chodili a láska mezi nimi se postupně vytratila, jak to vídala u svých přátel, tak by to pro ni nebylo tak hrozné. Jenže on v ní rozdmýchal pocity, o kterých ani netušila, že je jich schopna a pak její žár uhasil kbelíkem studené vody.

Tuto pro ni výjimečnou a nádhernou noc ukončilo vyzvánění telefonu. Volala ji matka. Nejdříve to nebrala. Jenže když volala asi po páté, tak i s telefonem utekla na záchod, aby Kushe neprobudila. Umřel jí děda. Visnu Mahanta. Matčin otec. Alia se musela ihned vrátit do Indie, aby stihla pohřební rituály. Už ji zajistili letadlo. Odlétá z Madridu za tři hodiny do Dubaje a odtud přímo do Dillí.

Neměla čas se se Siddharthem rozloučit. Nechtěla jej budit. Navíc se musela urychleně dostat k sobě do hotelu pro veškeré doklady a pak obratem na letiště. Stihla by mu říci maximálně Na shledanou. A tak, místo aby jej probudila, mu napsala lístek se svým pravým jménem a telefonním číslem.

Přeložený papírek položila na svůj polštář, políbila jej na rozloučenou na zavřené rty a vyběhla z pokoje. A to bylo naposledy, co jej viděla. Tedy do včerejšího dne.