Svatební Henna

Patnáctá kapitola...

Malhotra se rychle rozhlédl kolem sebe po něčem, co by mohl použít místo zbraně. Bohové mu byli nejspíše nakloněni, protože ani ne metr od něj ze suti trčela bambusová tyč. Byla sice trochu kratší,než by hůl na silambam správně měla být, ale i přes to lepší než nic. Vytáhl ji z trosek a postavil se do základního postoje.

Teprve nyní si všiml, že jeden z nich má nůž, a i zbývající dva se po cestě vyzbrojili dřevěnými prkny. Zhluboka nasál vzduch. Nyní se ukáže, jestli ty roky tréninků budou použitelné i v opravdovém boji, nebo se hodí jen na turnaje.

Rychlým švihnutím vyrazil nůž z ruky muže, který se na něj řítil nejrychleji s pocitem, že má silnější zbraň. Obratně s holí zatočil nad hlavou, a ještě chlápka plácl přes ruce, takže jej budou několik minut brnět, tudíž pro něj bude těžší znovu se chopit zbraně. Bez zavání se otočil na zbylé dva. Vyhnul se útoku jednoho z nich a druhého zespodu udeřil mezi nohy. Ten upustil na zem provizorní dřevěnou zbraň a chytl se za slabiny. Kush se otočil na třetího útočníka a začal si holí točit obratně kolem těla. Z ladnosti jeho pohybů bylo znát, že se jim věnuje již roky a že ví, jak je využít v boji a muž před ním pomalu couval. Kush se rozhodl využít proti němu strach a provedl jeden rychlí a nebezpečně vypadající výpad. To jediné stačilo k tomu, aby protivník upustil dřevěné prkno a dal se na útěk.

Kush pohledem vyhledal zbylé protivníky. Dva se váleli na zemi –jeden stále v bezvědomí a druhý na kolenou s rukama na slabinách, třetí někam zmizel. Zamířil k Alii a muži, který ji stále držel. I když aktuálně spíše jako štít než jako rukojmí.

"Pusť ji!" rozkázal hulvátovi. Ten na nic nečekal a nejen, že dívku pustil, ale doslova ji po jejím zachránci mrštil a následně se rozběhl pryč.

"Jsi v pořádku?" zajímal se Kush, jakmile mu Alia přistála v náručí.

"Jo, naštěstí jo," dívala se mu z několika centimetrové vzdálenosti do očí a nesnažila se za každou cenu vytrhnout z jeho ochranitelské obětí, což považoval za dobré znamení. Nebo možná za špatné, protože byla v takovém šoku, že nebyla schopna si uvědomit, že by na něj měla být z nějakého důvodu naštvaná.

"Kdybys tu nebyl..." zašeptala, ale nedopověděla a jen mírně zbělala v obličeji, když jí plně došlo, co se ji právě mohlo stát. Než našel slova, kterými by jí uklidnil, ozval se za nimi hluk a z uličky do domu vstoupilo několik dalších mužů, které přivedl jeden z těch parchantů a nejspíš je přitáhl z nedaleké, na černo otevřené, a nikdy nezavírající putyky, protože bylo znát, že jsou všichni posilněni alkoholem.

"Asi se raději dáme na útěk, co myslíš?" Kush se postavil před Aliu a pomalu ji tlačil směrem od mužů k místu, kde by teoreticky měl být, snad, další východ.

"Jsem pro," zašeptala mu Alia do ucha a oba se otočili k útočníkům zády a vběhli do jediných dveří, které zde byly a které vedly přímo na schodiště na střechu. Pár schodů sice zcela nebo alespoň z části chybělo, ale i tak se po nich dalo vyběhnou relativně pohodlně. Pobořená střecha navazovala na střechu vedlejšího domu a ta na další. Celkem přeběhli přes šest různých domů, než se dostali na konec řady.

"Musíme skočit."

"Ani náhodou, vždyť jsou to alespoň tři metry! Možná víc."

"Buďto to, nebo nás dohoní oni. A pochybuji, že je všechny zvládnu."

"Ale to je skoro sebevražda! Nebo minimálně nějaké zlomenina."

"A co tohle? Pomalu tě spustím dolů, ano? Budu tě celou dobu držet."

"Dobře," Kush chytl Aliu za předloktí a ta přehodila nohu přes okraj střechy. Když měla i druhou nohu nad ulicí, útočníci, kteří díky pupkům a alkoholu byli o něco pomalejší než oni, doběhli na vedlejší střechu. Pomalu se spustila ještě níže. Na střeše se držela jen rukama, když zahlédla, jak jeden z mužů chytá Kushe za rameno a ten ji pustil. Vysela nad ulicí, její nohy od země dělilo víc něco kolem metru. Pustila se. S žuchnutím dopadla na obě nohy do podřepu. Ihned se narovnala a úzkostně se zadívala na střechu, jak vyhlížela Kushe. Trvalo asi minutu, než přistál v prachu vedle ní s roztrhnutým trikem a natrženým rtem.

"Rychle poběž," chytl ji za ruku a oba se rozběhli do uliček bazaru směrem k Taj Mahalu, kde by už mohlo být více lidí a hlavně tam, snad, budou policisté. Kličkovali mezi stánky a turisty a ani se neohlíželi. Dovolili si zastavit až když byli před jedním ze vstupů do zahrad hrobky, který hlídalo několik příslušníků policie. Teprve v ten okamžik si i dovolili zkontrolovat, kde jsou jejich pronásledovatelé, po kterých ale už nebylo ani stopy. Ani jeden z nich nevěděl, jestli se jim ztratili v ulicích nebo jestli je v dohledu policistů přešla odvaha.

"Sakra! Co sis myslela, že děláš?" začal na ni najednou řvát Kush. "Víš, jakej sem o tebe měl strach? To nevíš, jak to v Indii chodí? Vždyť se ti mohlo něco stát! Mohli ti ublížit." Alia na něj jen vylekaně koukala, jak naštvaně přechází v kruhu a nadává a nevěděla, co říci. A poté ji pohlédl do očí a ona sledovala, jak se jeho rozzlobení mění v neskutečnou úlevu.

"Děkuji," našla nakonec to jediné slovo, které se dalo říci a které vyjadřovalo přesně to, co v ten okamžik cítila.

"Jak jsi se tam, sakra, ocitla?"

"Já...já tě viděla, jak za mnou běžíš. Nechtěla jsem s tebou mluvit. Tak jsem zaběhla do jedné uličky a pak ještě do další. A tam jsem na ně narazila. Chtěla jsem se vrátit, jenže jeden mi zastoupil cestu. Já se bránila. Jenže jich bylo moc." Její slova pomalu přešly ve vzlyky, jak jí plně docházelo, co vše se mohlo stát a jak se ji pomalu plně zmocňoval strach, který do té doby držel na uzdě adrenalin. Kush udělal dva kroky, které jej od ní dělily a instinktivně ji objal. K jeho údivu mu Alia nezačala okamžitě nadávat, ale zabořila obličej do jeho ramene. Takto v objetí stáli před Taj Mahálem několik minut, než se Alia z jeho náručí vytočila.

"Nemysli si, že to něco mění na mém rozhodnutí si tě nevzít."

"Jak by mohlo, vždyť sem ti jen zachránil život."

"Asi bychom se měli vrátit do hotelu."

"Asi," Kush zamířil zpět na tržnici. Alia jej dvěma rychlými kroky dohnala a srovnala s ním krok.

Film: Tevar