Svatební Henna

Padesátá kapitola

Byl to šílený den. A to ještě zdaleka neskočil. Byl zhruba v půlce. Alia nemohla uvěřit tomu, co všechno se za posledních zhruba sedm hodin stalo. A že to všechno nakonec dopadlo dobře. Seděla na stoličce před zrcadlem, jen v čoli a spodničce a připravovala se na oblíknutí několikakilové sukně, která tvořila podstatnou část jejich svatebních šatů a na jejíž tvorbě se podílelo několik týdnů několik desítek rukou nejlepších krejčí. 

Sukně stála - ne opravdu stála, protože jejich materiál po aplikaci výšivky byl tak pevný, že v podstatě nepotřeboval to ramínko, na kterém byla sukně pověšená - asi metr od ní a ona se kochala bohatou červenou ruční výšivkou obohacenou navíc o několik desítek tisíc korálků, které každý jeden byl k sukni ručně přišit. Bylo sice zvykem, že svatební sárí bylo červené a ozdobené výšivkou, ale Alia se rozhodla, že v něm zkombinuje západ s východem a tak si nechala svatební šaty udělat v bílé barvě a výšivku, která bývala v zlatavých odstínech vyměnila za výšivku červenou. Takže ve finále bylo celé polosárí stejně červené.

A tuto netradičně tradiční krásu si na sebe za chvíli vezme, aby předstoupila před Kushe a kněze. A jejich rodiče budou u toho. Chtělo to hodně vysvětlovaní a velký kus pravdy. Ale né celý. Ano, řekli rodičům, že Kush chodil v noci za Aliou, protože se již nemohl dočkat, až budou manželé (to jestli jim rodiče věřili, že se během toho  nic mezi nimi nestalo, je otázka), také jim vysvětlili, že Siddhart, je ve skutečnosti Kush a že jej tak Alia má v telefonu uloženého, kvůli jedné narážce na Otroka  - o tomto rodiny přesvědčili až ve chvíli, kdy Kush ukázal konverzaci na svém telefonu.

Ovšem o tom, že se spolu poprvé setkali v Španělsku, kde společně strávili několik dní se nezmínili. a to ze dvou důvodů. Prvním z nich byl ten, že by si rodiny myslely, že je ti dva celou dobu vodili za nos, aby je donutili udělat, co chtěli oni. No a druhým důvodem bylo to, že pokud by jim náhodou uvěřili, tak by j zajímalo, proč spolu poté přerušili kontakt. A to by opět mohlo vést ke zrušení svatby. Naštěstí si na tento detail z nakopírované konverzace si nikdo z přítomných nevzpomněl. 

A samozřejmě vynechali jakoukoliv informaci o tom, jak se vlastně daná konverzace a Kushovi fotografie objevila v obálce pode dveřmi. To zůstalo i nadále záhadou.

Teď už jen zbývalo nasoukat se do té nejkrásnější a nejméně pohodlné sukně, jakou v životě viděla. A usmířit Laksmana s tetičkou, což bylo aktuálně důležitější než ona sukně, protože se klidně bude vdávat jen ve spodničce, ale nechce aby její nejmilejší bratranec na její svatbu vzpomínal jako na místo, kde se rozhádal se svojí milovanou ma ji.

"Prý se mnou chceš mluvit." Vstoupila do jejího pokoje bez zaklepání tetička Harleen a odměřeně se na ni podívala. Zjevně ji ještě obviňovala z toho, že to všechno je vlastně její chyba. Alia polkla uštěpačnou poznámku a vesele se na ni podívala.

"Chachi ji! Jsem ráda, že si přišla, posaď se prosím." Dotáhla tetu k nejméně zaskládanému křeslu a stáhla z něj duphatu, ručník a triko.

"Víš, chtěla jsem se na něco zeptat..." rychle přemýšlela, jak zde tetičku chvíli zdržet. Podle plánu, který včera se sourozenci a přáteli vymysleli, by sem co nevidět měla Jaya dostat Laksmana. Alia doufala, že jí to nebude trvat dlouho, ale i tak tu nemohla celou dobu na tetu jen koukat, aby ona nepojala nějaké podezření a neodešla.

"A na co?" Chachi ji rozhodně nebyla v dobré náladě. Snad se tady s Laksmanem nezabijí, až je tu zavřou.

"No... Ptala jsem se na to už své mámy, A taky paní Malhotra. Dokonce i Kushovi nani ji. A každá mi řekla něco jiného. Víš... mám Kushe ráda. A těším se na manželství s ním. Ale co když si nebudeme rozumět. Co když to bude těžké? Jak to, že jste s chacha ji i po těch letech stále šťastní? Jak mám zařídit, aby jsme spolu byli s Kushem i za třicet let tak šťastní jako ty se strýčkem Chuderem? Co když přijdou nějaké problémy? Mám jej ráda, ale..." Alia si čupla naproti tetičce.