Svatební Henna

Pátá kapitola...

Tenkrát

Kush procházel uličkami španělského města Buñol přecpanými tisíci turistů, kteří sem přijeli ze stejného důvodu jako on – užít si La Tomatiny, rajčatové bitvy známé po celém světě. Pokud měl správné informace, vše mělo začít s úderem jedenácté hodiny ranní, tedy za čtyřicet pět minut.

Zrovna vystrkoval hlavu nad dav a snažil se najít Rajkumara, který ještě před chvílí stál vedle, když do něj někdo narazil.

"Sorry," usmála se dívka s tmavými vlasy na konci obarvenými na zeleno, která byla vláčena kupředu svojí kamarádkou. Než mu úplně zmizela z dohledu, ještě se otočila a darovala mu ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl, což stačilo k tomu, aby Kush zapomněl na to, proč tu je a rozběhl se za ní.

Málem dívku ztratil, ale o ulici dále ji zahlédl vcházet do jednoho z obchůdků, jenž měl ještě otevřeno, a taktéž vstoupil do příjemného chladu zapnuté klimatizace. Dívka stála i se svoji světlovlasou kamarádkou ve frontě u pultu a v ruce svírala láhev s vodou. Postavil se za ně a naslouchal jejich rozhovoru v jazyce, kterému nerozuměl, ale který identifikoval jako italštinu. Nebo francouzštinu. Nebo španělštinu - i když to asi znělo trochu jinak, než jazyk, který poslouchal na ulici posledních pár týdnů, co byl ve Španělsku. Rozhodně by si ani na jeden z nich nevsadil, protože jazyky nikdy nebyly jeho silná stránka.

"Hej, co řekneš?"* Naklonil se pár centimetrů od jejího ucha a doufal, že umí hindsky, aniž by tušil, jestli mu na tváři nepřistane facka. Dívka se pomalu otočila, složila si ruce na prsa a svýma černýma očima se vpila do těch jeho.

"Hej, co bych měla říci?" Nebyl schopen určit, jestli je její arogance hraná nebo ne, takže mu nezbylo nic jiného než dohrát svoji hru do konce a spoléhal na to, že jeho pop-kulturní narážku na Ghulam – jeden z nejlepších filmů devadesátých let – pochopila.

"Poslouchej..."

"Mluv," mírně pozvedla jedno obočí a v očích ji trochu zajiskřilo, takže ihned poznal, na čem je.

"Nechceš jít do Khandaly?"

"A co budeme dělat v Khandale?" Nyní už se opravdu usmívala a z Kushe spadla všechna nervozita.

"Budeme se toulat, budeme tančit a budeme zpívat," sepnul před sebou ruce a boky začal napodobovat kývání, které ve filmu předvedl Aamir Khan, "a samozřejmě si to budeme užívat, co jiného."

Dívka se začala hlasitě smát a nebýt její kamarádky, která ji žduchla do ramene, nejspíše si ani nevšimla, že je již na řadě s placením. Rychle podala prodavači za nízkým pultem láhev a následně i papírovou bankovku, na kterou jí vrátil hromadu mincí a zase se otočila, na Kushe.

"Co tu pohledáváš?"

"Předpokládám, že to stejné, co ty."

"Opravdu? Takže ty taky pracuješ na studii o životních podmínkách rajčat v západní Evropě?" Zeptala se jej naprosto vážně, aniž by jí v obličeji cukl jediný sval, upřela na něj oči a bez mrknutí si prohlížela jeho tvář.

"Ne, já dělám reportáž pro místní deník o utrpení turistů těmito rajčaty zasaženými. Myslíš, že bys mi mohla poskytnout interview?"

"No to nevím. Nezabere to moc času?"

Zčistajasna do jejich rozhovoru zase zasáhla dívčina světlovlasá kamarádka, kterou zjevně nebavilo naslouchat něčemu, čemu nerozuměla. Zelenovláska ji rychle odpověděla a pak se otočila na Kushe.

"Musíme běžet. Ještě před bitvou se máme setkat s dalšími lidmi někde na druhé straně náměstí."

"Nemůžu se k vám přidat?" V ten okamžik zapomněl jak na Rajkumara, tak i na všechny ostatní kolegy, se kterými sem dorazil.

"Klidně," usmála se na něj a chytla jej za ruku, a táhla jej za sebou z krámu a následně i davem na ulici, který od chvíle, kdy se schovali uvnitř obchodu, ještě zhoustl.

Během červené, hodinu trvající bitvy se mu pod nánosem rajčat v několika tisícihlavém davu ztratila, ale když se po odbytí dvanácté hodiny začaly ulice vyprazdňovat, zjistil, že i s přáteli stojí pouze pár metrů od něj. Rozpustile na něj zamávala a rukou mu naznačila, ať jde za ní.

Šikovně jej uchopila za ramena a svojí nohou podtrhla ty jeho, a aniž by věděl jak, ležel v záplavě rajské protlaku, do kterého ji okamžitě strhl za sebou a když se dívka pokusila zaútočit hrstí plnou rajčat na jeho obličej, tak ji jen odrazil ruku a sám jí vetřel pořádnou dávku protlaku do vlasů a na čelo.

Najednou se kolem nich zastavil svět. Obličeje měli jen pár centimetrů od sebe a hleděli si přímo do očí. Cítil její dech na své bradě. Vzduch mezi nimi zhoustl napětím a očekáváním. Měl pocit, jako by se ocitl ve zpomaleném filmovém záběru. Zlehka se k ní začal naklánět s úmyslem ochutnat její rty, když do ulice vjeli hasiči, aby z ní smyli zbytky zeleniny, čímž narušili onen kouzelný okamžik a dívka sebou mírně cukla a vyskočila na nohy.

"Asi bych se měla jít vysprchovat," pronesla tiše.

"Můžu tě pak někam pozvat?"

"Možná," usmála se. Jen tázavě zvedl obočí.

"Dobře. V pět na mě čekej u hradní brány," ukázala na druhou stranu náměstí, na kterém stáli, "pokud ti přejí hvězdy, tak tam za tebou přijdu. Zatím sbohem." Otočila se a zamířila od něj pryč. Chtěl se jí ještě zeptat na jednu věc.

"Počkej," chytl ji za ruku, "jak se jmenuješ?"

"Můžeš mi říkat třeba Alisha," rozhodla se pokračovat ve hře, kterou s ní dopoledne započal.

"Velmi mě těší, Alisho, Siddharth Marathe k vaším službám," hluboce se uklonil k její ruce, kterou stále svíral v té své a políbil ji. Alisha už nic neřekla, jen se mu vytrhla a zmizela za nejbližším rohem.

Film: Ghulam

Citát: Ghulam (ano citovali přesně tu píseň, co máte nahoře)