Map Of The Soul

~1~

Azurově modré nebe nad hlavou s jasně zářícím sluncem na obloze, které už po začínající letní období vydávalo již dosti tepla. Listnaté stromy po okolí ševelily do mírného teplého větříku, který zároveň ovíval i mou tvář. Já však seděla na zemi na dece a o jeden ze stromů byla opřená, hezky pod korunou stromu zcela ve stínu a četla si svou oblíbenou knihu, sice už po druhé, ale tento román mě nikdy neomrzí. Tráva už hezky narostla a pyšnila se krásnou zelenou barvou. Vdechovala jsem vůni květin, které se rozprostíraly po louce a užívala si toho klidu nádherně stráveného odpoledne.

Z mého čtení mě až vyrušil dusot kopyt, který se rychle přibližoval. Povzdychla jsem si, založila stránku záložkou a zaklapla knihu. Snad budu mít potom ještě chvilku se k ní vrátit. Dusot se ustálil za mými zády, proto jsem otočila hlavu a spatřila klisnu, kterou jsem očekávala. Hnědka Hannoverského plemene sklonila hlavu na mou úroveň, zadívala se na mě a z jejich nozder vzešlo jisté odfrknutí.

,,Taky tě ráda vidím, Gali," pověděla jsem jí, jako kdyby mi snad měla rozumět, ale já vím, že rozumí.

Odhodila jsem knihu na deku a stoupla si na nohy, urovnávajíc tak mé bílé triko s hnědými kraťasy. Uchopila jsem klisnu za červenou ohlávku a začala ji hladit po její již zdvihnuté hlavě. Gália Century Wellvet, to je její celé jméno, ale zkráceně jí říkáme Gali. Dobře stavěná, svalnatá tmavě hnědá klisna s černou hřívou a ocasem, hlavu jí zdobící bílá lysina ve tvaru nesouměrné kapky, která se táhne až k jejím nozdrám a na všech čtyřech nohách má bílé podkolenky. Její srst se krásně leskne na slunci a tím dává ušlechtilého dojmu krásného, zdravého zvířete.

Naše velmi nadějná mladá kobylka v parkuru a drezúře a to jí je teprve pět roků. Má však výborného trenéra i jezdce a samozřejmě skvělý rodokmen. Pro stáj, kde pracuji, znamená velkou naději.

V této Stáji Jeon's Mandeok-dong v Busanu pracuju už dva roky jako fyzioterapeutka koní, doporučila a dotáhla mě sem kamarádka, se kterou jsme studovali stejnou školu, akorát jiné obory i ona zde pracuje. Starám se o dobrou kondičku a pohodu zdejších koní, rodina Jeon jich má osmnáct, ale Gali je má nejoblíbenější kobylka, navíc je potřeba ji dobře připravit na závody v parkuru, které se blíží a to vyžaduje spoustu úsilí.

Poplácala jsem klisnu po hřbetu a ta se opět rozeběhla po louce. Slunce je pěkně vysoko, tak máme ještě nějaký čas, než začne zapadat. Vrátila jsem se tedy zpátky pod strom a znovu usedla na deku. Vzala do rukou knihu, našla stránku, kde jsem skončila a dál si nerušeně četla.

Při čtení vždy zapomínám na realitu a ani si neuvědomuji, jak čas rychle utíká. Všimla jsem si, až když se trochu ochladilo a slunce zašlo dál za koruny stromů. Proto jsem si stoupla, složila deku, přehodila jí přes ruku a do té samé popadla i knihu. Rozešla se pomalým krokem ke vrátkům ohrady a nezapomněla hlasitě hvízdnout. Chvíli se nic nedělo, tak jsem zapískala ještě jednou, třeba mě napoprvé neslyšela.

Již z dálky jsem zahlédla, jak běží, až se zastavila přímo přede mnou. Pohladila jsem ji volnou rukou na čele a chytla za červenou ohlávku.

,,Tak pojď, půjdeme domů," řekla jsem klisně, ta jen pohodila hlavou a nechala se v klidu odvézt ven z ohrady na prašnou cestičku.

Tam jsem ji musela ještě na chvilku pustit, abych mohla zavřít vrátka. Poté jsem znovu drapla ohlávku a vykročila vstříc ke stájím. Gália šla způsobně vedle mě, přičemž nejevila žádné známky nevole. Chodíme sem sami už celkem dlouho, ona věří mě a já jí. Koupili ji jako dvouletou, tudíž ji znám téměř od začátku co tu jsem.

Cestička byla místy kamenitá a hrbolatá, proto jsem kobylku po chvíli pustila, aby nemusela kličkovat se mnou. Nebojím se, že by někam utekla, navíc to ke stájím není daleko a už odsud jsou krásně vidět.