Map Of The Soul

~25~

,,Udržíš ho? Kdyby ne, tak ho tady přivaž," instruoval mě vysoký štíhlý černovlásek, Taehyung.

Ukazoval na blízký dřevěný kůl a podával mi provaz, na jehož konci byl za obojek přivázaný psí společník jménem Soonshim, který za mnou předtím přiběhl a zvesela vítal. Bílý pes středního vzrůstu s huňatým ocasem, malýma špičatýma ušima a hnědorůžovým čumáčkem.

,,Jasně, udržím ho, a kdyby ne, tak si poradím," ujišťovala jsem ho, neboť pokus odvést psíka zpět k jeho boudě se nezdařil, jelikož se hodně vzpíral a spíš se nechal táhnout a byl by schopný se i uškrtit. Prostě tu chtěl zůstat s námi a tak černovlásek povolil.

Navíc tu byl stále také Yoongi, který se rozhodl tomu všemu přihlížet. Jenže vlastně čemu, s ničím se mladý zaříkávač nesvěřil, tedy alespoň ne mě.

Taehyung se právě chystal jít opět dovnitř výběhu ke Gálii. Nejdříve si vzal ale laso, na jehož konci udělal velkou smyčku. Poté otevřel na malou škvíru vrátka, aby skrz ně mohl projít pouze on a hned vešel, vrátka za sebou zavírajíc a zadělávajíc tak pevně na patku.

,,Nemyslíš si, že je to moc riskantní, takhle chodit neustále k ní do výběhu. Nemáš strach, že se ti něco stane?" neodpustila jsem si ještě se v rychlosti zeptat, poněvadž můj pud sebezáchovy by mi to nedovolil. Opírala jsem se rukama o dřevěné ohrazení, načež ke mně Taehyung ještě přistoupil a po chvíli přemýšlení promluvil.

,,Nějakou obavu mám, byl bych blázen, kdyby ne, ale s úplným strachem to nemá co dělat. Gálie ze mě ten strach vycítí a to ji vystresuje ještě víc. To potom bys měla důvod se bát. Já potřebuju, aby ze mě cítila jen vyrovnanost a klid. Na tom pracuju, aby věděla, že já jí neublížím. Tak se o mě neboj, Mrkvičko," vysvětlil, přičemž na svých rtech vyloudil sladký úsměv.

,,Já se o tebe nebojím," vyhrkla jsem bez rozmyšlení, až mi zatrnulo, jak ho tohle mohlo vůbec napadnout, když v tom není ani špetka pravdy. Jen mi to přijde, že tímto hazarduje se svým životem a zajímalo mě, jestli si to uvědomuje. Chápu však, že to je jeho práce.

,,Jo, bojíš se o koně a říkáš to mě, viď," uchechtl se, načež jsem si povzdychla a svůj pohled nasměrovala k menšímu blonďákovi, u kterého jsem poprvé spatřila, že mu lehce ujíždějí koutky k úsměvu. Jinak se ale soustředěně díval do dálky na Gálii.

,,Tak komu jinýmu než tobě, že. Kobyla by mi stejně nerozuměla," otočila jsem proti němu a nedala na sobě znát jakékoli zaváhání, byť nepatrné znejistění.

Nechtěla jsem ani jemu a vlastně ani sobě přiznat, že mi na něm postupně začíná záležet. Vždyť se známe tak krátce a spoustu toho o sobě ještě nevíme. I přes naše dohady, které jsme hned zkraje měli, a postupně po osvětlení určitých věcí, mi už nepřijde tak strašný. Ovšem jsou to city spíše jako k člověku, ke kterému chovám náklonost a vkládám do něj důvěru a naději. Nic jiného si ani nepřipouštím.

,,Pleteš se, ale necháme to tak," s tím domluvil a můj nádech zcela ignoroval, jelikož jsem chtěla k tomu ještě něco říct. Hulákat však nebudu, neboť se otočil a pomalými rozvážnými kroky se přibližoval ke Gálii, která odpočívala ve stínu pod přístřeškem, poněvadž slunce dost pařilo.

Jakmile ho však klisna spatřila, sklopila uši dozadu, pohodila hlavou a začala hrabat jedním předním kopytem o trávu. Tae zdvihl ruku, ve které pevně držel laso a začal jím ve vzduchu ze strany na stranu pomalu mávat, přičemž u toho něco nesrozumitelného drmolil. Na tu dálku mu nebylo vůbec rozumět, jelikož se od nás vzdaloval a tím pádem se více přibližoval ke klisně.